8 míst, která neminout na západě Sardinie

V prvním článku o Sardinii jsem se klasicky zaměřila na obecné info typu jak se tam dostat, kde si půjčit auto, kde se ubytovat a co ochutnat. V závěru jsem také uvedla náš kompletní itinerář, který si teď rozeberem ještě trochu víc dopodrobna. Dnes se mrkneme na místa na západním pobřeží Sardinie, která byste dle mého rozhodně neměli minout + první dva tipy spíše z jižní části, protože jsme vyjížděli z Cagliari a potřebovali jsme cestu autem tak nějak více rozmělnit :)

Do tohoto seznamu nezakomponovala pláže (jsou zmíněné jen okrajově), protože jsme se nekoupali a můj názor tak asi nebude úplně objektivní. Nicméně pláže na Sardinii se svojí krásou často přirovnávají k těm karibským, maj totiž fakt světloučký a jemný písek, který pak ostře kontrastuje s azurovým mořem. Musím potvrdit, že pohled je to opravdu luxusní!

A teď už jdeme na to! Konkrétně startujeme z Hotelu Santa Gilla poblíž Cagliarského letiště, kde jsme trávili naši první noc, a který můžeme jen a jen doporučit. Za 2100,- Kč jsme se pohodlně vyspali ve čtyřlůžkovém pokoji (parkování a welcome drink v ceně) a ráno si užili fakt bohatou snídani (také v ceně). Při o něco lepším počasí bychom kvůli Koblize ještě nějaký čas strávili i u hotelového bazénu, ale na koupání to zkrátka není, a tak vyrážíme objevovat krásy ostrova.

1. Nora

Naše vůbec první zastávka, a shodou okolností také ta, která měla úspěch u nás všech. Na poloostrově Capo di Pula se totiž rozkládá archeologické naleziště historického města Nora. To prý bylo své doby dokonce centrem celé Sardinie, ale zbytky chrámu, amfiteátru a dalších staveb se dochovaly dodnes. Omrknout je můžete samoprohlídkou za 8 € pro dospělého. Výhodou je, že se odtud nabízí krásné výhledy na věž Torre del Coltellazzo o di Sant'Efisio a do laguny. U vstupu naleznete bar, kde můžete doplnit tekutiny nebo pořídit nějakou tu zmrzku.

Parkovat budete určitě na Parcheggio Nora beach & lagoon (google maps), dál vás to nepustí. Mimo sezónu se neplatí, jinak si připravte 1 €/h. Ale když už budete mít zaparkováno, určitě ještě zaběhněte na přilehlou pláž Spiaggia di Nora. Nině se tady líbilo hodně :)

2. Chia-Teulada

Úsek silnice s krásnými výhledy na pobřeží a také mnoha plážemi, kde se můžete zastavit na odpočinek. Z těch nejznámějších to jsou Spiaggia Su Giudeo a Spiaggia di Cala Cipolla. Druhou možností, jak prozkoumat tuto část Sardinie, by mohlo být absolvování plavby lodí. Nabídek najdete na googlu opravdu hodně, je jen na vás, jaký harmonogram a délka plavby vám bude vyhovovat.

Po této jízdě se ještě zastavíme na dětském hřišti a valíme směr naše druhé ubytování B&B Del Viale. Stará se o něj sympatická Claudia, která mluví perfektní angličtinou a dá vám spoustu tipů, co vidět v okolí nebo kde se najíst - rozhodně doporučujeme Pizzeria Nerone, vynikající pizza za příznivou cenu. Auto jsme parkovali na soukromém dvorku. Celkově jsme platili 1900,- Kč za třílůžkový pokoj i se super snídaní.

3. Laveria Lamarmora

Následující den trávíme v oblasti Sulcis-Iglesiente, která je velmi specifická díky hornické činnosti. Mnoho let byla tato lokalita atraktivní pro své zásoby stříbra, později se k tomu přidaly i další suroviny jako železo, měď a hlavně olovo, a ještě později i zinek. Největší rozmach dolování proběhl v 19. století, kdy v dolech pracovalo skoro 10 tisíc lidí, a pro usnadnění převozu se budovaly desítky kilometrů silnic a železnic. No a dnes na pozůstatky těžebního průmyslu můžete narazit v podobě opuštěných fabrik, dolů, šachet atd.. 

Jednou takovou připomínkou bohatství a prosperity je i Laveria Lamarmora ležící ve svahu nad mořem. Nejedná se o přímo o důl, ale o jakousi "myčku", kde se vytěžená ruda (konkrétně olovo + zinek) prala. Provoz byl ukončen v sedmdesátých letech 20. století, a nyní se tam můžete vydat na obhlídku i vy... zvlášť pokud se rádi procházíte po schodech :)

Dostupnost: do navigace zadejte Giardino belvedere di Nebida, kde můžete bezplatně nechat auto. Výhoda pro rodiny s dětmi - je tu i dětské hřiště! Jo a taky super restaurace Oasi, kde se najíte za příjemné ceny. Odtud budete jednoduše následovat směrovky Passeggiata panoramica di Nebida. Tady budete mít dvě možnosti:

• stačí vám pohled z výšky - pěkně po rovince po chodníku obejdete kopec a zhruba u restaurace Bar 906 Operaio budete mít Laveria Lamarmora krásně pod sebou. Dohromady okruh cca 800 metrů.

• půjdete dolů k ruinám - pro tuhle variantu doporučuji využít mapy.cz, jelikož maj mnohem lepší značení než google maps, a po přepnutí do režimu chůze si pak vyberete trasu podle sebe. Výhodou je, že to lze koncipovat i jako okruh, a i když navigace tuto možnost nebere úplně v potaz, můžete jít i po schodech. Jen počítejte s tím, že jich je cca 300! Ale po celou dobu vás bude provázet fantastický výhled, takže podle mého to za to fakt stojí. Trochu jsem se bála, že místo bude turisticky hodně profláknuté, ale dopoledne jsme cestou nahoru i dolů míjeli pouze dva lidi, což mi opravdu velmi příjemně překvapilo.

Krom Laveria Lamarmora jsem měla v hledáčku ještě Naracauli a Laveria Brassey, popř. hornickou vesnici Seddas Moddizzis, ale na polorozbořené budovy v Sulcis-Iglesiente narazíte doslova všude, takže oči dokořán a něco určitě objevíte :)

4. Porto Flavia

Další pozůstatek těžebního průmyslu na Sardinii. Ač je toto místo také již řadu let opuštěné, není to takové "město duchů" jako Laveria Lamarmora, protože sem se totiž dostanete pouze s průvodcem. Zajímavé je, že Porto Flavia ve skutečnosti nikdy nesloužilo jako důl, ale spíše jako takové překladiště materiálu vytěženého v okolí. Bylo navrženo benátským inženýrem Cesarem Vecellim v první polovině 20. století, a ten jej pak také pojmenoval po své nejstarší dceři - Flavia.

Prohlídka trvá cca 50 minut a určitě si ji rezervujte s předstihem na ofiko stránkách zde. Standardní dospělé vstupné přijde na 10 € a začátky prohlídek v angličtině jsou momentálně v 11, 12, 14, 16 a 19 hodin. Vhodný oděv a obuv, jakože žádné plavky, žabky a podpatky, to by měla být samozřejmost, ale tak pro jistotu zmiňuji :)

Zdroj: Iglesias Turismo - https://www.iglesiasturismo.it/

A když už do těchto končin zavítáte, můžete zaběhnout ještě na pláž Spiaggia di Masua, ze které se otevírá (stejně jako z Porto Flavia) krásný výhled na Pan di Zucchero = v překladu Cukrová homole, ve skutečnosti nejvyšší skalní útvar ve Středozemním moři (133 m). Pro fajnšmejkry je na něm dokonce i ferrata!

Odtud míříme ještě na pláž Cala Domestica (foto níže), kde Nina zapadne do jakéhosi smradlavého bahna a Pepa ji následně údajně zachraňuje. Hele fakt nevím, jak to bylo, ale když za nima s Jonym dorazíme, oba smrdí chcíplýma rybama tak na půl kilometru. Vážně odporný nesnesitelný puch, ze kterého se vám zvedá žaludek. Chvíli opravdu zvažujeme, že oboje boty hodíme do kontajneru na parkovišti... fakt až takový smrad to byl! Nakonec je "jen" zabalíme do igelitu a celou noc pak v našem ubytování Il Vecchioliveto di Ornella dokola a dokola pereme a pereme a pereme. Pardon paní Ornello, že jsme vám vycamrali všecka mejdlíčka a čistící prostředky :) 

Jinak tohle B&B můžeme doporučit - domácí prostředí, na zahradě zvířátka, parkování před domem a dětská postýlka k zapůjčení. Skvělá byla i snídaně, a to dokonce i slaná, což v rámci italských poměrů není vůbec standard. Celkem jsem za noc i se snídaní platila 1600,- Kč.

5. San Salvatore di Sinis

Boty se nám do rána podařilo vylepšit natolik, že už není životu nebezpečné být s nima v jedné místnosti. Nicméně přiblížit k nim obličej (třeba obout Ninu, nebo ji nedejbože nést za krkem!) je ještě stále utopie. Každopádně celá výprava má opět v čem chodit, a tak vyrážíme omrknout maličkou středověkou vesničku, která zas tak kvalitní obutí nepotřebuje. Projdete ji totiž během pouhých pár desítek minut. 

Celá tato osada je soustředěna kolem náměstí a několika v podstatě indentických ulic. Všechny domky jsou totiž stejně nízké a přízemní, maximálně se liší barvou. Na zmiňovaném náměstí se nachází nejvýznamnější stavba - kostel, pod kterým leží ještě mnohem větší klenot v podobě podzemní svatyně se studnou z nuragského období. San Salvatore di Sinis nějaký čas dokonce sloužil jako filmové kulisy k westernovým filmům, prý tady byla jistá podobnost s americkou Arizonou... no nevím, ale za zastávku tohle místo rozhodně stojí.

6. Tharros

A protože San Salvatore byla fakt krátká zastávka, pokračujeme na poloostrov San Giovanni di Sinis, kde se rozkládá stejnojmenná vesnice a archeologické naleziště Tharros. Autem dojedete na rozhlehlé parkoviště (mimo sezónu se neplatí), a ke vstupu půjdete buď po svých nebo se můžete svézt turistickým vláčkem. Cestou budete míjet dvě restaurace i dřevěné schody vedoucí na pláž. U brány se ještě můžete osvěžit v baru drinkem, kafem nebo nanukem, popř. nakoupit nějaký ten suvenýr. Základní vstupné do archeologického areálu přijde pro dospělého na 9 € + pak různé kombinace s muzeem / věží, viz stránky zde.

My nakonec v rámci rozpoložení osazenstva volíme alternativní program a jdeme se projít na výběžek Capo S. Marco. Vstup tedy mineme a pokračujeme rovně, kdy máme Tharros po levé straně a vpravo nad námi se tyčí věž Torre spagnola di San Giovanni di Sinis (lze dojít až k ní). Cesta už není dlážděná ani asfaltová, jen prašná, ale jsou odtud fakt moc hezké výhledy. Kam až dojdete, záleží samozřejmě na vás.

7. Bosa

Při odjezdu ještě zajedem na pláž Is Arutas (další vyhlášené v této lokalitě jsou pak třeba Putzu Idu nebo Is Arenas) a den končíme v příjemném barevném městě Bosa. Jeho dominantou je hrad Castello Malaspina z 12. století, ale za ten úplně nejhezčí zážitek bych určitě považovala procházku podél řeky Temo, na jejíž svazích stojí tyhle pestrobarevné domky.

I samotné centrum rozhodně stojí za prozkoumání, plus samozřejmě posezení s nějakou dobrotou. Staré město není nijak zvlášť obrovské (s dětmi naprosto vyhovující), ale místní uličky jsou fakt koukatelné. Jestli budete mít chuť na pizzu, rozhodně doporučujeme podnik Strapizzami - ohromný výběr, super ceny a chuťově vynikající.

Ubytování Bosa - já zvolila apartmán B&B I Gerani poblíž centra, kde se dalo v pohodě zdarma zaparkovat a zároveň vše bylo v docházkové vzdálenosti. Za noc jsme platili 1800,- Kč i s dost fajnovou snídaní. Pokud byste si představovali něco jiného, mrkněte na jiné moje tipy:

• levnější: La terrazza del Sole Guest House - skvělé hodnocené soukromé pokoje za cca 1600,- Kč
• dražší: Domo 'e sa rosa - krásný hotýlek přímo v uličkách starého města, nebo velmi podobný Palazzo Pischedda i s parkováním

8. Butterfly House

A na závěr jedno místo vybrané spíše kvůli Koblize než kvůli nám, ale musím říct, že i bezdětných dospěláků tu bylo poměrně dost. Motýlí dům nedaleko města Sassari má tu výhodu, že se tu zabaví každý. První část expozice je naučná, z části i trošku smyslově zaměřená. Následuje samotný motýlí pavilon, kde procházíte tropickým skleníkem a všude kolem vás krouží různobarevní motýlci. Omrknout můžete i jejich líheň, což je vcelku zajímavá podívaná. Poslední část Butterfly House je relaxační a zahrnuje: bar / restauraci, bazén s lehátky, piknikové stoly a velké dětské hřiště. V sezóně funguje ještě růžová zahrada a aktuálně přistavují i ubytování ve formě glampingu.

Parkoviště je veliké a zdarma, za vstup dovnitř jsme platili 12 € / osoba (děti do 4 let neplatí) a měli jsme přístup do expozice, skleníku, bazénu i hřiště. Upřímně v sezóně netuším, jaké jsou částky vstupného, jelikož oficiální stránky působí zastarale a ceník maj uvedený z roku 2022.

Tady to pro dnešek utneme a v posledním článku ze Sardinie dozvíte, kde všude se zastavit při cestě z Castelsarda zpět do Cagliari. Pokud vám tyto informace pomohly ušetřit trochu času nebo peněz nebo obojího, můžete mě třeba "pozvat na kafe" a přispět tak na provoz Vorvaně :) číslo účtu / QR kód: 1257951017/3030