Spontánní nápady bývaj často ty nejlepší, třeba jako tenhle výlet do Rakouska.
V rámci posledního říjnového týdne to byla i poslední možnost letos ještě zdolat
nějaké ty kopečky. Jenže... k dispozici jsme měli pouze tři noci, takže na
žádné velké vyskakování/dovolenkování to nebylo. Nicméně něco jsme přece jen
stihli, pojďme na to.
Volba tentokrát padla na Tyrolsko rozkládající se převážně kolem města
Innsbruck. Do těchto končin míříme poprvé, a tak jako první záchytný bod
vybíráme všude opěvované jezero Achensee. Co se organizace přejezdu týče,
vyjíždíme z Plzně večer, aby si Kobliha pěkně schrupla a my mohli v klidu jet.
V noci končíme cestu v
Hotel zum Maximilian,
který sice leží ještě v Německu, ale od rakouských hranic je to kousíček. Mimochodem tenhle hotel můžu fakt jen doporučit: pozdní příjezd nebyl žádný
problém, měli self check-in, pokoje byly čisté a snídaně výborná a velmi
bohatá. Za cenu 1450,- Kč/noc fakt luxus. Všichni si tu dobijeme
baterky, ráno se posilníme suprovou snídaní a nyní už je nám zbývá k Achansee
pouhých 50 minut jízdy.
1. Túra nad Achensee
(celkem cca 11 km)
Výletů okolo jezera Achensee vygooglíte nespočet, já naplánovala okružní trasu
za
použití lanovky v jednom směru a zahrnující hned několik zajímavých míst. Auto necháváme
na parkovišti u Rofanseilbahn ve vesnici Maurach.
Platí se 8 €, ale pokud si koupíte jízdenku na lanovku, bude vám tato částka z
ceny odečtena.
Za jednosměrné jízdné jsme platili 20 €/os., děti do 6
let zdarma, ale záleží na sezóně, konkrétně na ceny a provoz mrkněte na
ofiko stránky tady.
Nahoru vás vyveze jedna velká kabina za pár minut, je to opravdu rychlovka.
Hnedka u horní stanice lanovky se vám otevřou překrásné výhledy na okolní
hory. Odtud startuje mnoho pěších tras a nachází se tu také
několik restaurací + dětské hřiště. V kombinaci s horským vzduchem a
slunečními paprsky dopadajícími na tvář jsem se tu rázem cítila jako v ráji,
naprosto bez přehánění.
Pro začátek si děláme zacházku na vrchol Gschöllkopf, kde je
vybudovaná vyhlídková plošina Adlerhorst Aussichtsplattform. Tam i
zpět to vyjde na cca 2,5 km s lehkým převýšením, nic extra náročného. Pár
metrů pod panoramatickou plošinou finišuje místní adrenalinová atrakce v
podobě paraglidingového křídla - AirRofan (podmínky a ceny
zde).
Po návratu zpět k Rofanseilbahn následujeme ukazatele
směr chata Dalfazalm (cesta č. 413, délka cca 3 km). Z kraje tohoto
úseku si můžete odběhnout ještě k malému jezírku, nad kterým se
tyčí Gschöllkopf. Je tu i několik laviček, takže na takovou krátkou
siestu se svačinkou to není vůbec špatné místo. O pár set metrů dál už
začíná více a více vykukovat překrásně modré jezero Achensee. Za doprovodu
těchto výhledů dojdeme až k chatě, kde už v rámci obědového času kempí
dost lidí. Někoho možná potěší dětské hřiště jakožto synonymum poklidného
vychutnání tyrolské kuchyně.
Většina lidí se odtud vrací zpět k horní stanici lanovky, my se však
pouštíme do zhruba 2,5 kilometrového klesání, které nás cik cak dovede
až
k vodopádu Dalfazer. U vodopádu sice červené turistické značení
končí, ale dál vede pohodlná lesní cesta, díky které se po nějakých 3 km
dostanete zpět do vesnice Maurach... zpět k lanovce... a zpět k autu.
Celkově to byl moc krásný výlet, navíc okružní a celkově ho doporučuji
všemi deseti!
2. Výšlap k Olpererhütte
(krátká trasa 6,6 km)
Tenhle ikonický fotospot na visutém mostě zná snad každý. Realita je
sice od fotek na instagramu krapet vzdálená, k čemuž se dostaneme, ale
i tak tohohle výletu ani v nejmenším nelituji. Způsobů, jak dojít k
Olpererhütte existuje několik, záleží jen na vašich časových a
fyzických možnostech. My jsme měli štěstí v tom, že při naší návštěvě
to byl poslední víkend, kdy byla otevřená cesta (Schlegeis
alpenstrasse) k přehradě Schlegeis Stausee.
Poplatek za její projetí činí pro auto 15,50 €, pro motorku
11,50 €. Parkování u přehrady už je pak bezplatné, a právě odtud
startuje jedna z pěších tras. Ale pozor silnice je otevřená pouze v
sezóně = cca polovina května - konec října, nebo dle množství sněhu.
Pokud byste trek chtěli absolvovat v zimních měsících (nebo chtěli
"ušetřit") nebo vás tam již nepustili kvůli plnému parkovišti, což se
v zejména v létě stát může, připravte se ještě na 7 kilometrovou
procházku od mýtné brány k přehradě. Popř. nutnost využít autobusu.
|
|
Ale aby to štěstí bylo něčím vyvážené, naše smůla ten den spočívala v
počasí, které fakt nevypadalo vůbec dobře. Nicméně jsme se i přesto
rozhodli to zkusit: sbalili bundy, svačinu, Koblihu do nosítka a
vyrazili... na tu
nejkratší možnou trasu (502) = od parkoviště k chatě a stejnou
cestou zpět. Dohromady 6,6 km, ale bacha na těch blbých třech kilometrech
našlapete 600 metrů převýšení, takže jo... může to i bolet :)
Cestou se nemáte, kde ztratit, z velké části se jde cik cak po
kamenných schodech, či vyšlapané pěšině. V sezóně navíc dost
pravděpodobně půjdete v davu lidí, takže žádné bloudění tak úplně
nehrozí. V říjnu, navíc s ohledem na počasí, jsme potkali celkem asi
tak 10 odvážlivců (v obou směrech), víc určitě ne. Po nějakém tom kilometru vám vynaloženou
energii budou vynahrazovat
překrásné výhledy na Schlegeis Stausee. A musím říct, že i se
zataženou oblohou to byla fenomenální podívaná.
Cesta s dvouleťákem v nosítku se mi zdála tak trochu jako věčnost :) i
když jsme šli dost svižně. Nicméně odměna v podobě jídla/pití na
Olpererhütte se podle očekávání nekonala, byla již po sezóně zavřená,
takže když jsme se tam konečně dohrabali, nezbývalo než si dát alespoň
piknik. Dost rychlý piknik, jelikož počasí se stále a stále zhoršovalo
a vítr nabíral na obrátkách.
Visutý most se nachází asi 200 metrů nad chatou, a ten se také
stal naším nejzazším bodem tohohle výletu. Na vlastní oči jsme se
přesvědčili, že mostík ve skutečnosti není zavěšený v bůhvíjaké výšce,
jak se z internetových fotek může zdát, a že lidé, co se tu fotí,
rozhodně nejsou žádní hazardéři se životem, viz níže :) Na rychlo jsme
cvakli pár obrázků a s bouřkou v zádech upalovali směr dolů na
parkoviště.
|
|
Původní plán byl jít jeden z celodenních okruhů. Na výběr
jsou dva, oba startují na parkovišti u přehrady - jedná se o
čísla 532 (cca 13,5 km) a 535/502 (cca 11,5
km). Samozřejmě výběr je na vás :)
Ubytování
Pokud byste chtěli být ubytováni, co nejblíže k výchozímu místu
treku, volte městečko Mayrhofen, které je vzdálené pouhou
půlhodinu jízdy autem, popřípadě odtud vyjíždí i autobusy.
My jsme zvolili apartmán Der Waidachhof Zillertal
v Zell am Ziller, protože jsme v této oblasti trávili jen dvě
noci a záleželo nám hlavně na poměru cena / pohodlí. Tyto
apartmány můžeme jen doporučit - jednoduchý self check-in, pěkně
zrekonstruované a čisté prostory, vybavená kuchyňka a parkování
přímo u domu.
Noc nás tu přišla na 1845,- Kč. Jiná ubytka v této
oblasti pak takto:
-
levnější: apartmány Alpenjuwel
nebo Landhaus Granat, i tak to ale v této oblasti není žádná levná záležitost,
(nižší) cenu za noc očekávejte mezi 2 a 2,5 tisíci a
rezervujte co nejdříve, tamní ubytovací kapacity bývají
vyprodané i několik měsíců dopředu
3. Soutěska Wolfsklamm
(6,3 km)
Třetí den padla naše volba na soutěsku Wolfsklamm, která pro nás
představovala již jen malou zajížďku při zpáteční cestě do Plzně.
Dopředu jsem si v podstatě nic nezjišťovala, prostě jsem měla za
to, že to bude soutěska jako každá jiná - jednoduchá a hlavně
časově nenáročná trasa. No... spletla jsem se. Terén je v pohodě,
ale opravdu se nejedná o pouze hodinovou záležitost, jelikož cesta
skrz soutěsku je jednosměrná a zpět se člověk musí vrátit poměrně
velkou oklikou.
Ve finále tedy počítejte s
6 kilometrovou procházkou a zhruba 3 hodinama času. S sebou
určitě nějaké pohodlné botky, protože schodů je v soutěsce dost,
plus nějaké pití / svačinu. Celkově se nám Wolfsklamm moc líbila,
navíc náš dojem ještě umocňovaly barevné stromy a spadané listí,
které tomu dodávaly tu správnou atmosféru.
Praktické info - Wolfsklamm je
otevřená pouze od začátku května do konce října, takže její
návštěvu je nutno naplánovat v těchto měsících. Auto můžete nechat
na placeném parkovišti (v navigaci jako Parkplatz Wolfsklamm +
cena tuším 5 €) vzdáleném 5 minut od vstupu do soutěsky, popřípadě
lze najít i místa zdarma přímo v městečku Stans.
Vstupné pro dospělého přijde na 5 €, za děti 6-14 let
zaplatíte jen 1,50 €. Všechny aktuální informace pak k vidění na
ofiko stránkách zde.
Další praktické info k Rakousku naleznete v těchto článcích:
Pokud vám tyto informace pomohly ušetřit trochu času nebo
peněz nebo obojího, můžete mě třeba "pozvat na kafe" a přispět
tak na provoz Vorvaně :) číslo účtu / QR kód: 1257951017/3030
.jpg)
Žádné komentáře: