Pokračování článku Amalfi Coast aneb tajný výlet do Itálie.
Stezka Bohů
 |
| výhled z Ravella |
Že jste o ní nikdy neslyšeli? Já také ne. Dočetla jsem se o ní až když jsem začala detailněji zkoumat informace o Amalfinské pobřeží. Všechno nasvědčovalo tomu, že se jedná o stezku plnou úžasných výhledů a je to zkrátka něco, co aktivní lidé v této oblasti rozhodně nesmí vynechat. To jsme si prostě nemohli nechat ujít! A na základě toho můžu potvrdit, že je to fakt boží procházka :)
Naštěstí do rána jsou dešťové mraky ty tam, a tak to vypadá na ideální podmínky pro lehčí túru. Již včera nám paní majitelka toho nejúžasnějšího ubytování na celém širém světě
Nonno Francesco B&B
pomohla vyhledat jízdní řády autobusů, kterými se můžeme přesunout blíže k výchozímu místu =
Agerola Bomerano. Po luxusní snídani je tedy na čase přesunout se dál. Zastávku nacházíme bez větších problémů, ale teď pozor to nejdůležitější! Vždy si pořiďte jízdenky na autobus předem, protože při nástupu u řidiče je koupit nelze! Naštěstí jsme je prozřetelně koupili už večer v jednom malém krámku s potravinami (za 2,20 € jednu). Naše cesta zahrnuje jeden přestup - v Amalfi - a dle jízdního řádu by měli autobusy hezky navazovat, ale samozřejmě zpoždění nabereme hned s prvním spojem, který přijíždí pozdě.
 |
| Stezka Bohů |
Místní autobusy jsou menší než ty, na které jsme zvyklí z České republiky, a to především proto, aby mohly projíždět úzkými serpentinami a vyhýbat se ostatním vozidlům v zatáčkách. Cesta dolů směrem k pobřeží je plná troubení a úhybných manévrů a zdá se nekonečně dlouhá. Před každou zatáčkou řidiči troubí o sto šest, aby auta v protisměru počítala s tím, že do ní vjíždí větší vozidlo. Jsou zde i úseky, které jsou řízeny kyvadlově pomocí semaforů. Občas nervózně mrkneme na hodinky a je nám jasné, že navazující autobus nestihneme. Respektive nestihneme ho, pokud i ten nebude mít zpoždění. To je to jediné, na co můžeme v tuto chvíli spoléhat.
V Atrani se jako na potvoru zaseknou v jedné zatáčce dva autobusy najednou a po milimetrech se snaží navzájem vyhnout. Nakonec jeden z nich musí postupně couvat zpět a s ním i celá kolona aut. Doprava je tu celkově naprosto šílená, ale co je důležité - funguje jim to! V Amalfi se snažíme rychle najít náš autobus, což není až tak těžké, ale řidič nám udělá čáru přes rozpočet, když nám oznámí, že si musíme koupit další jízdenky. Tak nějak jsme počítali s tím, že jsou přestupní, protože při jejich koupi jsme prodavači říkali, kam se potřebujeme dostat a v klidu nám prodal pouze dvě. Řidič nás tedy posílá do místní cestovní kanceláře se slovy "quickly"... kde je bohužel fronta jako prase. Po nekonečně dlouhé době sprintujeme s ukořistěnými jízdenkami zpět k autobusu, kde na nás čeká 40 velice šťastně vypadajících spolucestujících. Je tady vedro k padnutí, nedá se tu dýchat. Rázem se cítím trochu provinile, ale i bez nás by stejnak nevyjel včas, takže mě to zase celkem rychle přejde.
Za necelou hodinku vystupujeme v naší konečné stanici Agerola Bomerano, stejně jako zbytek autobusu. Zde to začíná - Stezka bohů neboli Sentiero degli Dei! Podle legendy sem bohové sestupovali, aby se dostali k moři, kde se sirény snažili svést Odyssea svým zrádným zpěvem.
Celá trasa měří 9 kilometrů a vede až do městečka
Positano. Mnoho lidí ale cestu absolvuje pouze do vesnice
Nocelle vzdálené cca 6 km. Chvilku jdeme v jedné velké tlupě jako děcka na školním výletě, ale po pár minutách si každý chytí své vlastní tempo a skupina se rozpadá. Samotná cesta není příliš náročná, protože vede v podstatě po vrstevnici. Máte spoustu času na kochání úžasnými výhledy na zářivě modrý záliv a terasovité svahy s citrusovými stromy. Občas nám panoramata zatarasí mraky, které se líně povalují na kopcích, ale i tak je pořád na co se koukat. Podél stezky například kvete spousta rostlin a kaktusů, a na kamenech se vyhřívají ještěrky. Navíc nad námi se tyčí obrovské skalní stěny vzbuzující respekt. Člověk najednou neví, kam se koukat dřív :)
Dojdete až k rozcestí, kde si můžete zvolit, kudy pokračovat. Je to v podstatě jedno, protože se cesty později opět střetnou. Vlevo ale chodí více lidí, takže pokud chcete větší klid, zahněte doprava. Uvidíte jediné stavení na Stezce bohů a současně budete nejspíš procházet kolem stáda koz, které tady chová místní starší pán. Bát se nemusíte, všímat si vás moc nebudou :)
Jakmile se dostanete k výhledu na Positano, už máte skoro vyhráno. Pár kroků z kopce, pár kroků do kopce a za chvilku jste v
Nocelle. Tady doporučuji využít stánek
"Lemon point" s čerstvou citronovou či pomerančovou šťávou (cenově 2 €). Stojí na malém náměstíčku s kostelem a vedle něj jsou i veřejně přístupné WC. Takovému ledovému osvěžení prostě nešlo odolat - zastavovali tady snad úplně všichni :)
výhledy:
Nocelle:
Po ovocné vzpruze se většina odebírá na zpáteční cestu, nás však čeká ještě tříkilometrový sestup dolů. Tento úsek je ale jedno obří schodiště, které se v serpentinách stáčí až k Positanu! Kolena trpí... hodně... hodně moc. Chceme to mít rychle za sebou, a tak běžíme! Ano, nic lepšího jsme fakt vymyslet nemohli :) Další dny už to tak super nápad ale nebyl... no nic o tom zas jindy. Schodiště končí přímo u silnice, ze které jsou vidět malé a po nekonečných schodištích dostupné pláže. Po ní už ale za zhruba 500 m dojdete k vytouženému cíli.
Positano
Spolu s Amalfi je Positano tím nejnavštěvovanějším městem na Amalfinském pobřeží. Je oblíbené nejen pro svoji pláž s přístupem do moře, ale hlavně kvůli těm nejkrásnějším výhledům. Positano je totiž vystavěno ve strmém svahu s neuvěřitelným převýšením - nejvyšší bod se nachází v 1 444 m. n. m. Dominantou Positana je kostel se zlatou kopulí -
Chiesa Santa Maria Assunta, který přehlédnete opravdu jen těžko. Okolo něj je soustředěno samotné centrum jakožto změť uzoučkých uliček, kde naleznete obchody s oblečením, suvenýry a dalšími místními výrobky... a naleznete tady také samozřejmě spousty a spousty turistů. Úplně největší koncentrace lidí je ale na pláži. Někteří tady kempí celý den na plážových lehátkách a někteří se sem jen jdou podívat, jak se zbytek města zvedá do prudkého svahu. Odtud je totiž opravdu nejlepší výhled na terasovitě situované Positano. Pokud neholdujete koupání a polehávání, můžete na molu například půjčit sea kajaky a získat tak ještě o chlup lepší výhled na město. Avšak jedna rada: dobře si rozmyslete kolikrát chcete jít dolů na pláž, protože i tady vás čeká celkem dost schodů :)
centrum:
pláž:
Chvilku se ještě poplácáváme v úzkých uličkách až se nakonec necháme zlákat neskutečně širokou nabídkou sladkostí v místní
kavárně La Zagara. Mají strašně velký výběr všech možných dortíků, čokoládových pěn, cheesecaků apod. a úplně všechno vypadá naprosto luxusně. Takové dilema si vybrat! Specialitou v oblasti Kampánie je
sfogliatella = lehoučké listové těsto ve tvaru kapsičky s charakteristickým vrstvením. Originál je plněný pomerančovým ricottovým krém s kandovanou citrónovou kůrou. V Neapoli jsme pak viděli i spousty dalších vytuněných příchutí a variant, ale ty jsme už nezkoušeli. Každopádně je to fakt mňamina a určitě doporučuji ochutnat!
 |
 |
Když jsou naše nožky dostatečně odpočaté, je na čase vydat se dále. Potřebujeme se ještě dnes dostat do
Sorrenta, kde máme další
ubytování. Jsou dvě možnosti: lodí nebo autobusem. Loď nejezdí tak často, je dražší a už jsme s ní jeli, čili dáváme přednost autobusu. Pokud byste ale přece jen raději loď, plavenky můžete koupit dole přímo na molu v kiosku nebo předem
online. S autobusem si opět dejte pozor na koupení jízdenek předem - tentokrát se nečekalo na nás, ale na někoho jiného :) Cesta trvá cca hodinku a i tato je plná serpentin, zkrátka nic pro citlivé žaludky.
 |
 |
V Sorrentu v podstatě nic moc zajímavého nenacházíme, a tak vyrážíme rovnou k našemu ubytku do levnější části
Piano di Sorrento. Rezervujeme klasicky přes
booking příjemný a nově zrekonstruovaný apartmánek -
Il Canto delle Sirene (1500,- Kč/noc). Pan majitel velice příjemný a ochotný - dal nám vouchery na snídani, které můžeme uplatnit v několika podnicích, a ráno nám až před dveře přinesl mísu čerstvého ovoce z místního trhu. Navíc má výhodnou polohu, protože do centra s obchody, restauracemi a kavárnami je to kousíček, a na vlakové nádraží jsou to odtud dvě minuty pěšky. Právě vlak chceme zítra použít k dalším přesunům, to už si však nechám na příště :)
Další tipy na ubytko v této lokalitě:
Jo a na závěr vám můžu dát v Piano tip na večerní dezertík - suprovou italskou zmrzku špachtlí nabíranou. Jmenuje se Delle Rose a nachází se u hlavního náměstí, má venku velkou zastřešenou terasu, takže to nepřehlédnete. Můj jasný favorit byla hořká čokoláda - naprostý luxus!
Poslední část z naší cesty po Kampánii je k dispozici zde -
Poslední políčko ve hře kůň Napoli :)
Pokud vám tyto informace pomohly ušetřit trochu času nebo peněz nebo obojího, můžete mě třeba "pozvat na kafe" a přispět tak na provoz Vorvaně :) číslo účtu / QR kód: 1257951017/3030
Spolu s Amalfi je Positano tím nejnavštěvovanějším městem na Amalfinském pobřeží. Je oblíbené nejen pro svoji pláž s přístupem do moře, ale hlavně kvůli těm nejkrásnějším výhledům. Positano je totiž vystavěno ve strmém svahu s neuvěřitelným převýšením - nejvyšší bod se nachází v 1 444 m. n. m. Dominantou Positana je kostel se zlatou kopulí - Chiesa Santa Maria Assunta, který přehlédnete opravdu jen těžko. Okolo něj je soustředěno samotné centrum jakožto změť uzoučkých uliček, kde naleznete obchody s oblečením, suvenýry a dalšími místními výrobky... a naleznete tady také samozřejmě spousty a spousty turistů. Úplně největší koncentrace lidí je ale na pláži. Někteří tady kempí celý den na plážových lehátkách a někteří se sem jen jdou podívat, jak se zbytek města zvedá do prudkého svahu. Odtud je totiž opravdu nejlepší výhled na terasovitě situované Positano. Pokud neholdujete koupání a polehávání, můžete na molu například půjčit sea kajaky a získat tak ještě o chlup lepší výhled na město. Avšak jedna rada: dobře si rozmyslete kolikrát chcete jít dolů na pláž, protože i tady vás čeká celkem dost schodů :)
Žádné komentáře: