Klídek na Lantě

Den1

Z party ostrovu Phi Phi se přesouváme na jeho úplný opak - Koh Lantu. Tady nás totiž čeká jen božský klid, minimum lidí a kilometry dlouhých písečných pláží, kde nepotkáte ani nohu. V rámci toho plujeme na Lantu i mnohem menší lodí než předtím na Phi Phi. Dohromady je nás na palubě asi tak 15 a cesta trvá zhruba hodinku. Cesta je i o to příjemnější, že celou dobu nechčije, na rozdíl od předchozího přesunu :) Ještě předtím než zakotvíme v přístavu Saladan pier, kupujeme od usměvavé Thajky dopravu k ubytku. Nezdá se nám to nijak drahé a kupují to úplně všichni, což nás docela uklidňuje. V přístavu se na nás sesypou taxikáři a tuktukáři, ale my z lodi pouze přestupujeme na korbu čekajícího auta. V tuhle chvíli musí tu paní hodně nenávidět za to, jak je přečurala :)

Tentokrát bydlíme dvě noci v bungalovech Pitt Bungalow, rezervováno přes booking.com. Nachází se na západním pobřeží Lanty, kde je více pláží, restaurací apod., a cesta zabere asi 20 minut. Bungalov jednoduchý, ale s vlastním vchodem a venkovním posezením a vlastní koupelnou. Jako bonus, který rozhodl pro výběr tohoto ubytování, bylo zdarma půjčení skútru po dobu pobytu :) A bylo to vážně super. Celkem jsme na dva dny se skútrem platili 1000 bahtů, čili v přepočtu asi 730,- Kč. Pokud byste vybírali jiné, určitě se také zaměřte na západní pobřeží - např. tyto:

• Bluesky Beach Bungalows - chatička přímo na pláži za cca 400,-
• Long Beach Chalet - krásná chatka i se snídaní za cca 800,-
• Lazy Day Bungalows - pokud máte rádi luxus - cca 2 100,- za bungalov se snídaní

První večer jdeme jen prozkoumat okolí. Záhy zjišťujeme, že Lanta je úplně odlišná od Phuketu i Phi Phi - nikde nejsou žádné řvoucí bary ani diskotéky, v podstatě nikde nejsou žádní turisti. Na pláž Klong Khong beach to máme asi pět minut a široko daleko nikde nikdo. Na to, že je právě v Thajsku sezóna, je tohle vážně pecka. Pláž je písčitá a čistá, ale moře v těchto místech Lanty nejspíš nebude moc vhodné ke koupání, protože je zde totiž dost útesů a kamenů. V jižnější části ostrova jsou pak pláže mnohem lepší.

Míjíme několik plážových barů a thajských masáží a usedáme na večeři v Bee Bee resortu. Musím říct, že kdybychom nebydleli v Pitt Bungalow, bydlíme určitě tady. Vládne zde úplná pohoda a klídek. Ubytování je v dřevěných chajdičkách, všude okolo jsou rozvěšené houpací sítě a celkově to působí originálně a trochu hipstersky. Do "restaurace" přijdete rovnou z pláže bosky. Většina stolků je v podstatě takový bambusový altánek, který poskytuje dost soukromí. U stolu pak sedíte nebo pololežíte na polštářkách. Některé altánky jsou i na stromech, kam se dá vylézt po žebříku - pro obsluhu asi nic moc :) Sečteno podtrženo - vynikající jídlo, milá obsluha a perfektní atmosféra, není o čem diskutovat. Bohužel nemají odkaz na bookingu, ale přidávám alespoň jejich fb stránky - Bee Bee Bungalows.

Jinak na Lantě se setkáváme s velkým množstvím komárů, bacha na ně! Jako poštípaný už jsme byli předtím, o tom žádná, ale tady jich je nějak ještě mnohem víc či co. A jsou dravější než v ČR. V podstatě v každém krámku maj proti nim nějaké spreje apod. A u pokladny maj většinou takovou pálivou vodičku v malé lahvičce - ta je dobrá už na ty hotové štípance, když nestihnete koupit sprej :)

Den2

Po příjezdu jsme dostali spolu s klíči od pokoje i klíče od motorky. Sice jsme to ani jeden z nás nikdy neřídil, ale jupíjajej... Dostali jsme rychlokurz řízení skútru od pána majitele a jelo se :) Na Phuketu byl docela velký provoz a první dny jsme se snažili spíše jen sžít s thajským životním tempem vůbec, než se nějak aktivně zapojovat do místní dopravní situace. Na Phi Phi pro změnu nebyly vůbec žádné silnice, ale Lanta je na skútr jako dělaná a jiná možnost, jak prozkoumat ostrov, ani neexistuje. První kilometry se rozkoukáváme a hlavně si zvykáme na jízdu po levé straně. Naštěstí tady skoro žádný provoz není, takže to celkem jde. Co se týče infrastruktury - jedna silnice na západním pobřeží + jedna na východním. Navzájem jsou spojeny na třech místech - dvě cesty vedou v severní části ostrova (jedna přímo hlavním městem Saladan), třetí je cca v polovině. V jižním cípu se nachází národní park Mu Ko Lanta, takže pozor na to. Rozhodně počítejte s tím, že tudy na druhou stranu ostrova neprojedete.

Západní pobřeží

Zmíněný park je naším dnešním cílem. Cesta z Pitt Bungalow je dlouhá asi 15 km, takže záleží jenom na vás, jak moc kochací tempo nasadíte. Čím jižněji budete, tím krásnější pláže uvidíte, takže rozhodně je čím se kochat. Vstup do parku je zpoplatněn - 200 bahtů na osobu + 20 bahtů za motorku. Zaplatíte u vstupní brány a pak si ještě sjedete pěkný kopeček dolů na parkoviště. Jsem zvědavá, jak tohle vyjedeme zpátky.

Celkově je park poměrně kopcovitý, což je společně s přicházejícím vedrem super kombinace. Na úplně nejjižnějším kousku Lanty se nachází maják, odkud je krásný výhled na útesy i přilehlou pláž. Je to trochu kamenitější, strmější cesta, ale není nijak dlouhá. Přes pláž se pak dostanete k naučné stezce, která vede skrz džungli. Cesta je místy z betonových panelů, místy udusaná hlína a stoupá vzhůru. V tom vedru docela drsný, ale je to fakt pěkná procházka. Uvidíte spoustu zvláštních rostlin, ještěrek, stonožek a všudypřítomných oprsklých opic. V celém parku jsme potkali asi tak 10 lidí. Kde jinde se Vám poštěstí mít národní park skoro sami pro sebe? :)

Kopec zpět nakonec vyjedeme - jsme přece lehký! Jak mě vůbec napadlo, o tom pochybovat :) Párkrát ještě zastavíme na obhlídku pláží - jsou fakt nádherné. Prostě to, co vidíte v katalogu cestovky - bílý, široký a pořádně dlouhý pruh písku, a co je hlavní - bez lidí! Pokud si toužíte odpočnout od ruchu města a od lidí celkově, je Lanta fakt dobrá volba.

Cestou na jih jsme míjeli 2 farmy nabízející projížďky džunglí na slonech, koupání s nimi. U první nás okamžitě odradil slon přivázaný na maličkém prostoru hned u silnice. Zastavujeme tedy u druhé s názvem Eco-Tourism Recreation. Sloni (i jiná zvířata) v Thajsku (i jinde) vzbuzují poslední dobou bouřlivé diskuze. Toto téma by vystačilo na slušnou slohovku, takže stručně:

Mnoho lidí zastává názor, že jízda na slonech je týrání zvířat. Především se vychází z různých videí kolujících na netu a sociálních sítích, ve kterých je ukázáno, v jakých podmínkách slony drží, jak se mláďata slonů cvičí apod. Tato videa si jistě můžete dohledat sami, některá jsou dost drastická. Co však u nich postrádám je jakékoliv datum, místo apod. Jsou to většinou sestřihy vytržené z kontextu, a video tak pro mě není příliš relevantní. Faktem je, že tento styl "výchovy" slona není problémem posledních pár let. Sloni jsou takto podřizováni člověku již několik stovek let, např. aby na svém hřbetu vozili krále, vojáky nebo jinak sloužili lidem. Způsoby krocení se určitě až tak nezměnily, ale díky médiím se tento problém stal viditelnějším a vyhrocenějším než kdy dříve.

Každý na to má samozřejmě jiný názor a záleží na vás, jak se k tomu postavíte. Na druhou stranu ani kůň nebo třeba velbloud by vás na sobě nenechali povozit jen tak. A vzhledem k velikosti slona vám nejspíš nebude stačit pouhá dlaň jako vyjádření výtky či vydání nějakého povelu. Tím se to rozhodně nesnažím nějak banalizovat nebo schvalovat! Jsou to jen moje myšlenkové pochody a můj názor. Pravdou je, že sloni jsou v mnoha případech jen prostředkem k vydělávání peněz, a slonů z volné přírody rychle ubývá, to popřít nelze. Mnohdy jsou cvičeni k provádění různých triků jako v cirkuse, hraní na hudební nástroje, malování - na to pozor. To už opravdu moc přirozené není, že? Bohužel, i když na danou atrakci nepůjdete vy, půjde tam někdo jiný. Čili místní situace se rozhodně nezmění vaším jedním bojkotem. Thajci často nemají jinou možnost výdělku a jsou absolutně závislí na turistech. Je to jejich jediný zdroj obživy a stává se z toho nezastavitelný kolotoč. Tak abych to shrnula. Vybírejte si, jaké sloní atrakce navštívíte, protože rozhodně ne všude se k nim chovají slušně. No a teď už je to na vás, jaký názor si na celou tuhle záležitost uděláte. Každý ať si vybere podle svého uvážení a svědomí. 

My jsme se rozhodli jízdu na slonovi absolvovat, abychom si udělali vlastní názor. Tak jako tak, je to ten typ zážitku, který vám stačí jednou za život a znovu bych do toho rozhodně nešla. Na slona, v našem případě slonici Cindu, se nastupuje z vysoké dřevěné konstrukce. Za krkem jí sedí mahúd (řidič), který určuje směr jízdy a dává jí povely. Před námi jedou na druhém slonovi ještě dvě Němky, které se fakt hodně bojí. My taky :) Prvních pár metrů je kritických. Strašně se to houpe, ale postupně si člověk zvykne. Já, samozřejmě nakažená x sestřihy s týráním slonů, jsem sledovala každý mahúdův pohyb - jestli slonici náhodou neuhodí, nebo jestli v ruce nemá nějaký hák apod. Držel jen jakousi bambusovou rákosku, ale ani jednou ji nepoužil. Občas jen slona zatahal za ucho při změně směru. Procházíme přes gumovníkovou plantáž. Stromy jsou od sebe vysázené v pravidelných rozestupech, každý strom je naříznutý a u zářezu je připevněná mistička, do které pak odtéká šťáva - kaučuk. Pokračujeme dále do džungle, dokonce se brodíme potokem, takový sloní offroad. Po návratu si slony ještě hladíme a krmíme je ananasem - je to pro ně nejspíš jen hodná malá jednohubka :) Nyní Eco Tourism nabízí tyto aktivity včetně toho, že se slonem můžete jen strávit nějaký čas (fotit, krmit, hladit atd.).

V ceně jízdy byla i návštěva vodopádu Khlong Chak. Naskakujeme na korbu terénního auta a jedeme asi půl kilometru. Tam nás předávají "průvodkyni" a dál pokračujeme s ní. Nebýt slonů, procházku bychom jinak absolvovali sami. Pro ty, kdo přijedou na vlastní pěst, se zde platí nějaký malý poplatek za parkovné. Celkově je to pěkná procházka džunglí. Jde se podél potoka, někdy i v něm, takže doporučuju pohodlné boty. Nebo ty které můžete i oželet :) Němka se svýma bílýma converskama musela být jistě nadšená. Celou cestu nás doprovázejí hvízdavé zvuky. Nejdřív jsme mysleli, že to jsou ptáci, ale Thajka nás vyvádí z omylu - hmyz. Super, moje oblíbená zvířátka. Zastavujeme ještě v jeskyni s netopýry, která je zvláštní tím, že skrz ní prorůstají kořeny stromů. Doslova ze stropu jeskyně až na zem visí kořeny. Pokračujeme ještě pár minut a jsme u vodopádu. Celkově cesta zabere asi 30-40min. Každopádně nečekejte žádné Niagáry, ale i za takové cílové osvěžení jsem vděčná.

Východní pobřeží

Na něm pláže nejsou, tato strana ostrova je porostlá mangrovníky. Za zmínku stojí Lanta Old Town, malé historické městečko, které na nás působilo, jako kdyby se v něm zastavil čas. Stáli jsme v prostředku ulice, dřevěné domky s nenatřenými prkny, nikde nikdo, ani žádná jedoucí auta, skútry... čekala jsem, kdy se po zemi začne kutálet tráva. Taková ta typická věc pro western. Na hlavní ulici je obchůdek vedle obchůdku - často s kořením, a pár restaurací, které mají své terasy přímo nad mořem.

Dále se v souvislosti s východním pobřežím dočtete o tzv. mořských cikánech (seagipsies), kteří žijí ve vesnici Chao Ley v jižní části. Všude prezentováni jako kočovné původní obyvatelstvo, živící se tradičně rybolovem apod. Jedeme to tedy omrknout. Dřevěné polorozpadlé chajdy nalepené na sebe - mezi tím vším pobíhají děti, slepice, psi atd. Do tohohle jsme tak nějak vjeli a najednou nevěděli kam dál, jestli už jako někomu nejedeme do domu nebo do kurníku... Uf uf. Začínají se k nám sbíhat ty děcka, ok rychle to balíme, ať nejsme za ještě větší atrakci...

Už to raději obracíme směrem k domovu. Cestou nás ještě upoutá tržnice, před kterou je dokonce i problém zaparkovat. Sem se snad musela sjet půlka ostrova! Trh je parádní - ovoce, zelenina, rýže, čerstvé ryby, hotová smažená jídla, sladkosti, oblečení a spousty dalšího. A protože je pro místní, vše je i velmi levné.

Ze skútru nás večer pěkně bolí prdelky, takže se rozhodujeme zaběhnout na pláž a dát si klasickou thajskou masáž. To jsme si naběhli! Thajská masáž neprobíhá tak, jak je většina lidí zvyklá - že vás namažou olejíčkem a projíždí vám jednotlivé části dlaněmi. Ne. Při thajské masáži můžete zůstat klidně oblečení, nic se na vás totiž patlat nebude. Svaly jsou masírovány spíše tlakem a protahováním, metodami jsou totiž prvky vycházející z akupresury a jógy. Musím říct, že jsem si masáž moc užila - nějaké chvaty jsou příjemné jiné méně, ale zkušenost skvělá. Ještě nutno zmínit cenu, jelikož za hodinovou masáž v Thajsku dáte cca 300 bahtů. Celkem rozdíl oproti ČR, což?

Ráno si ještě sjedeme na snídani na Klong Nin beach - perfektně čistá pláž s bílým jemňoučkým pískem, v jejíž okolí je spousta restaurací a barů. Pak už skútr vracíme a tuktukem se přesouváme do Saladanu. Ač je to hlavní město, krom přístavu tu v podstatě nic jiného není. Městečku dominuje veliká tržnice, kde není problém koupit oblečení Adidas, Nike, boty Converse nebo kosmetiku MAC aj. Okolo přístaviště je pak mnoho restaurací, stejně jako v Lanta Old Town, se stoly na dřevěných terasách přímo nad vodou. Nabízejí spousty čerstvých ryb a mořských plodů, tak se v jedné z nich posilníme a lodí (opět phuketferry.com) nabíráme směr naší další destinace - Ao Nang.

Pokračování Thajského putování v článku Ao Nang a krabi v Krabi

Pokud vám tyto informace pomohly ušetřit trochu času nebo peněz nebo obojího, můžete mě třeba "pozvat na kafe" a přispět tak na provoz Vorvaně :) číslo účtu / QR kód: 1257951017/3030