To nej z Utahu aneb Mighty 5

Pokračování článku Jak jsme dojeli až do Colorada.

To si takhle v neděli večer jezdíme po městě Moab ve státě Utah, kde nemáme zařízené ubytování. Obhlížíme tedy parkoviště u místního obchoďáku, kde ale zrovna jako na potvoru nikdo neparkuje a my bychom tak byli dost na ráně. Nakonec si usteleme za benzinovou pumpou. Úplně optimální to není, ale jsme tak unavení, že stejně okamžitě usínáme. Za úspěch považujeme hlavně to, že nás nikdo nevyhodil a taky to, že máme koupenou snídani asi dvě minuty od probuzení...benzinka je prostě fajn :)

Pondělí 26.6.

A tady začíná naše putování Utahem a tím nejkrásnějším, co nabízí. Někdy se tato místa označují jako MIGHTY 5 =  Arches, Canyonlands, Capitol Reef, Bryce, Zion. Jedná se o pět národních parků v tomto státě, jejichž výhodou je, že nejsou příliš daleko od sebe. A je to zkrátka něco, co prostě musíte vidět!! :)

1. Arches

Díky probuzení na benzince dorazíme do NP Arches dost brzy, protože z Moabu je to jen necelých 10 minut cesty. Na bráně se ještě ani nevybírá vstupné, což je nám tak nějak jedno, můžete zde totiž opět uplatnit svůj Annual Pass (bez něj 25$/auto). Ačkoliv park není příliš veliký, je velice oblíbený. To slovo "arch" v překladu znamená oblouk, kterých tady můžete nalézt více než 2000. Lézt na tyto úchvatné pískovce útvary je samozřejmě zakázané, ale i tak je to jediné místo na světě, kde takovýchto skalních mostů a oblouků můžete spatřit tolik pohromadě. 

V době naší návštěvy byla kvůli nějakým rekonstrukcím uzavřená část parku zvaná Devils Garden (Ďáblova zahrada). Vyrazili jsme tedy alespoň k tomu největšímu a nejnavštěvovanějšímu oblouku - Delicate Arch. A když už jsme u těch "nej", tak je to samozřejmě i nejvytíženější trail. Auto necháváme na parkovišti Wolfe Ranch a vydáváme se na 2,4 km dlouhou procházku (v jednom směru, dohromady 4,8 km). Na začátku můžete vidět chatku s jedním pokojem jakožto onen zmiňovaný Wolfe Ranch. Wolfe - ne proto, že by tu chovali vlky, ale protože se tak jmenovala rodina, která tu žila. Další zajímavostí pár metrů od hlavní trasy jsou petroglyfy místních indiánů kmene Ute. Do skály jsou vyřezané, vybroušené a vytesané zvířecí motivy, které jsou na tomto místě opravdu velice zachovalé.

Dále už cesta pomalu stoupá po uhlazených kamenech. Ač bych řekla, že cesta není úplná brnkačka, lidí (i dětí) je tady opravdu hodně. Každý si jde ale vlastním tempem a všichni jsou spokojeni. Přímo na vyhlídce u Delicate Arch jsou samozřejmě davy lidí porůznu posedávajících po okolních kamenech. Někteří se pod tímto 14 m vysokým obloukem nechávají fotit, což moc nechápu, protože tam musí být vidět úplné kulové, ale vypadá to, že je to až tak netrápí.

Další zajímavá místa v Arches jsou např. Balanced Rock (foto vpravo), který vypadá, že se každou chvilku musí zřítit (viz. foto), nebo sekce s názvem Windows, kde je nejspíš největší koncentrace různě velikých skalních oblouků. Název Windows (= okna) je tedy všeříkající.

AKTUALIZACE DŮLEŽITÉ - od roku 2022 je pro vstup (6:00-17:00) do Arches vyžadována rezervace!! Nutno počítat s tím, že místa velmi rychle mizí, tak to raději nepodceňte a rezervujte včas, více info na ofiko stránkách zde.

2. Canyonlands

Z Arches se ještě vracíme do Moabu na obídek do řetězce Denny´s, protože shánět jídlo v poušti dá docela zabrat :) Denny´s je takové typické americké občerstvení, něco mezi fastfoodem a restaurací. Obsluha vás tady usadí a vybíráte klasicky z menu, kde je v nabídce samozřejmě spousta hamburgerů, ale dá se vybrat i normální jídlo. Cenově je to celkem ok. Odtud se zhruba za půl hodinky dostáváme do NP Canyonlands. Na úvod nutno podotknout, že se jedná o největší Utažský národní park. Je opravdu velice rozlehlý a dělí se proto na 3 části:

• Island in the Sky - severní část, doslova Ostrov na obloze (sem přijíždíme)

• Needles - jihovýchodní část, v překladu Jehly, protože zde dominují červené pískovcové věže připomínající jehly

• Maze - jihozápadní část, doslova Bludiště nebo Labyrint, nemá totiž ani žádnou příjezdovou cestu, a je tak dostupná pouze pěšky. Slyšeli jste někdy o Aronu Ralstonovi, který na více než 5 dní uvízl v úzké puklině, a aby si zachránil život, musel sám sobě amputovat ruku? Byl podle toho natočen i film přímo s názvem 127 hodin, ve kterém si hlavní roli zahrál James Franco. Tak teď už možná víte, a kdo neví, tak se na to podívejte. Každopádně místo, kde k tomu došlo, se nachází právě v Canyonlands v části Maze (konkrétně Blue John Canyon).

Oblast tohoto parku je utvářena koryty řek Colorado a Green river. V celém Canyonlands je spousta treků, na které se můžete vydat. Některé z nich jsou ale velice dlouhé a náročné. Tady poprvé zalitujeme, že nemáme více času. Dalo by se tady chodit dny a týdny a stále by bylo, co objevovat. V rámci naší časové situace se musíme spokojit s kratšími trasami:

• Grand view point (3,2 km) - krásný panoramatický výhled na kaňony a stolové hory

• Mesa Arch - necelý kilometr dlouhá procházka k obrovskému kamennému oblouku se super výhledem

Ačkoliv se nám tady moc líbí, z části také proto, že tu není příliš lidí, musíme vyrazit dále. Na dnešek máme zarezervované ubytování v motelu v Green River, což je odsud cca hodinka cesty. Hledala jsem klasicky přes booking s požadavkem sprchy a přijatelné ceny, což Budget Inn splňoval. Z venku to vypadá trošku jako z nějakého hororu, v okolí nikde nikdo, na recepci nás přivítal vysmátý starší trošku podivínský hippies týpek, ale nakonec jsme byli spokojení. Pokoje obyčko, ale teplá voda je teplá voda, plus auto jsme měli zaparkované rovnou u dveří. Pán nám ochotně poradil kam zajít nakoupit, kde se najíst (naproti v mexickém foodtrucku - ňam!) a ráno nám připravil skvělou snídani. Dokonce napekl borůvkové muffiny, které nám pak vnutil i s sebou :) Takže za 50 $ pohoda jahoda. Jiné ubytko v této lokalitě by mohlo být tohle:

• Super 8 - levnější varianta, klasický dvoulůžková pokoj za cca 2 500,- se snídaní
• Skyfall Guestrooms - dražší varianta, ale s tím nejlepším hodnocením - 3 200,- pro dva se snídaní

Úterý 27.6.

Ráno se moc nezdržujeme a s plnými pupky vyrážíme hned na cestu. Naší první dnešní zastávkou je státní park Goblin Valley, který se od Green River nachází ani ne hodinu cesty. Státní píšu proto, že zde neplatí Annual Pass a musíme tak uhradit vstupné 13 $/auto. Park je to maličký, ale měla jsem ho v merku od samého počátku plánování... prostě mi přišel svým způsobem zajímavý a originální :) Ty "goblini" jsou totiž houbovité útvary různých velikostí a tvarů, které tvoří celé skupiny a políčka. Tato skaliska vznikla postupných zvětráváním a nyní představují perfektní objekt k focení. Je tu sice pár tras pro pěší, ale my se jen tak bezcílně procházíme tímto skalním bludištěm a jsme spokojeni.

3. Capitol Reef

Když už jsme dosyta pokochaní, zvedáme kotvy a za další hodinku už parkujeme v NP Capitol Reef. Pořád jsme tak nějak v poušti, ale skály už tady vypadají trochu jinak. Nejsou to už stolové hory a kolem nic, ale tvoří obrovské pískovcové monolity a útesy. Od toho také název - reef = útes. Capitol Reef se také dělí na několik částí, z nichž ta nejznámější a nejpřístupnější je Fruita Area. V ní naleznete návštěvnické centrum, několik historických částí jako je např. stará škola, kovárna či Gifford house - původní domek mormonských osadníků, který dnes funguje jako muzeum a obchod, ve kterém prodávají domácí chléb či koláče. Spoustu lidí tady má rozložený piknik nebo jen tak posedává na trávníku ve stínu stromů. Prostě pohodička.

Hickman Bridge

U hlavní silnice pak můžete nalézt Fremont petroglyph, ale např. oproti těm v Arches nejsou až tak ostré a viditelné. Poblíž petroglyfů je i výchozí parkoviště trailu vedoucímu k Hickman Bridge. Tato necelé tři kilometry dlouhá procházka nabízí krásné výhledy a jako bonus 40 m dlouhý přírodní kamenný most. Zakecáme se s postarším americkým párem, který je naprosto unešen tím, že jsme z ČR a že to je tak daleko. Vyzvídají, jak jsme spokojeni s naším prezidentem (nejsme) a oni přiznávají, že měli raději také toho starého (myšleno Obamu). No alespoň jsme se pobavili :)

Dále projíždíme místní 13 km dlouhou scenic drive, kde už musíte ukázat Annual Pass nebo zaplatit 15 $. Je na ní několik zastavení a vyhlídek. Projíždíme okolo ohromných a různobarevných skalních útvarů tyčící se přímo u silnice. Stěna, která se táhne napříč celým parkem, se nazývá Waterpocket Fold, a to proto, že je plná děr, které zadržují vodu a skála tak připomíná ementál. Před odjezdem ještě zaběhneme na vyhlídku Gooseneck, která je kousíček od parkoviště a je z ní super výhled na klikatící se kaňon, který jak název napovídá, vypadá jako husí krk.

	Goose Neck

Odtud nás čeká něco přes dvě hodiny dlouhý přesun k Bryce Canyonu. Cesta je to ale pohodová a příjemná. Moc aut zde nejezdí a kolem nás se začínají rozprostírat lesy, což je po několika dnech v poušti příjemná změna. Chceme dojet přímo do parku a tam omrknout co a jak, protože ubytování samozřejmě zařízené nemáme. U vjezdu ukazujeme Annual Pass a ranger nás ihned vybaví mapkou a brožurkou. Bez něj by vstup přišel na 30 $ za auto. V duchu děkujeme za tuto kouzelnou kartičku, ale nápis oznamující, že kempy jsou plně obsazené, nás zrovna moc pozitivně nenaladí. Hned pár metrů za návštěvnickým centrem je první z nich - North Campground - s ještě větší cedulí "FULL". U druhého kempu Sunset Campground se nenecháme odradit a zkusíme ho projet. Nakonec jedno volné místo nacházíme. Chvilku váháme. Moc se nám totiž nezdá, že bychom mohli mít takové z p...(ekla) štěstí... Ale u místa není připnutý žádný rezervační lísteček, tak si ho tedy uzurpujeme pro sebe. U vjezdu do kempu vyplňujeme obálku, do které vkládáme peníze (20 $). Odtrhneme potvrzení, které připevníme k našemu plácku a obálku s hotovostí vhazujeme do určené schránky. A je to, máme kde spát! :)

Přímo v NP Bryce to mimo kempy samozřejmě není příliš valné. Pokud o tom uvažujete, koukněte určitě s předstihem a připravte si více než 20 $. Viz. např.:

• Bryce Pioneer Village - před vjezdem do parku, kde za dvoulůžkový pokoj dáte cca 1 500,- i se snídaní
• Quality Inn Bryce Canyon - u vjezdu z opačné strany, dvoulůžák se snídaní za cca 1 800,-
• Best Western PLUS Ruby's Inn - přímo v parku, čemuž odpovídá i cena - 3 300,- za pokoj pro dva se snídaní

Středa 28.6.

4. Bryce

Druhý den po snídani, parkujeme víceméně jen přes cestu na parkovišti Sunset Point Parking a vyrážíme na procházku, dokud se to všude kolem nehemží turisty. V Brycu je možnost využít zdarma shuttle busy, což je velká výhoda hlavně v tom, že nemusíte plánovat trasu tak, abyste se zas napřímo vrátili k autu. Například my vymýšlíme kombinaci Navajo a Peek-A-Boo loop s tím, že se vynoříme na Bryce pointu, a k autu se vrátíme shuttle busem. Jak říkám - výhodné. Busy jezdí od osmé ranní každých 15 minut. Jedinou výjimkou je Rainbow Point, jakožto nejvyšší bod Bryce Canyonu měřící 2 775 m - je totiž trochu z ruky. Tento bus je sice také zdarma, ale jede pouze v sezóně, a to 2x denně, plus si musíte předem rezervovat místo. Místní 31 km dlouhou scenic drive však můžete brázdit i svým autem, čeká vás na ní celkem 13 stanovišť s vyhlídkami.

Celkově je Bryce nádherný park známý svými červenými věžovitými útvary hoodoos. Původně byly skály větší stěny a skalní bloky, ale díky erozi se s nich vytvořili tyto zajímavé uzoučké věže připomínající totemy či sloupky. Nejvíce jich je v části nazývané amfiteátr, kam postupně sestupujeme. Výhledy na různobarevné skály jsou naprosto perfektní! Nikdy jsme nic podobného neviděli a moc si to užíváme. Peek-A-Booloop je současně pro pěší i pro jezdce na koních, čímž se možná nechali ostatní odradit (nebo je to prostě moc daleko od view pointu a auta) a jdeme tudy skoro sami. Když konečně narazíme na turisty, zjišťujeme, že to jsou Češi, a tak alespoň pokecáme. Mají sice opačnou trasu, ale právě přijeli z NP Zion a tak nám dávají tipy, kam se vydat. To se může hodit :)

Projdeme ještě kratší trail Mossy Cave (jen 1,3 km), který vede k jeskyni (od toho název - Mechová jeskyně) a vodopádu. Není nijak fyzicky ani časově náročný, je tedy i častým cílem rodin s dětmi. Poté už Bryce opouštíme a vydáváme se směrem k NP Zion (East entrance), což nám zabere necelou hodinku a půl.

5. Zion

V Brycu jsme si dokázali, že jde sehnat místo v kempu i přímo na místě, což jsme tak nějak naivně předpokládali, že se nám povede i v Zionu. Hned jak jsme viděli přijíždějící kolony aut, bylo nám jasné, že taková brnkačka to asi nebude. Nastává klasický kolotoč - Annual Pass (nebo 30 $) a mapky a brožurky, ze kterých se dozvídáme, že zde jsou 3 kempy - South a Watchman Campground přímo u vjezdu a Lava Point někde bůhvíkde ještě asi hodinu cesty. Watchman je plný, South také. Bezradně stepujeme u vjezdu do kempu, když kolem nás prosviští starší paní na vozítku podobném tomu golfovému. Ptá se jestli nepotřebujeme nějak pomoct, a tak jí říkáme o situaci s obsazenými kempy. Nabízí nám ať se sem vrátíme po osmé hodině, že prý má několik míst určených pro vozíčkáře, ale pokud se nezaplní, může je nabídnout i dalším lidem - nám. A tak nezbývá než čekat...

Turistické centrum Zionu leží v městečku Springdale. Jsou tady restaurace, obchůdky a nějaké další možnosti ubytování., které zkoušíme, ale jsou samozřejmě plné...a velice drahé. Viz.:

• Quality Inn Springdale - nejspíš nejlevnější, ale právě proto budou volná místa brzy pryč, cca 3 700,- pro dva se snídaní
• Bumbleberry Inn - dvoulůžkový pokoj se snídaní přímo v centru Springdale cca 4 300,-

Auto tentokrát musíme nechat na záchytném parkovišti a dopravovat se shuttlem. Jedna linka jezdí po Springdale a druhá jezdí přímo do parku k vyhlídkám a výchozím bodům různých trailů. Zion má totiž všeho všudy jen jednu cestu, na které nejsou žádná místa k zastavení či parkování krom autobusových zastávek. Představa, že tam vjedou všichni návštěvnici se svými vozidly prostě není úplně reálná. 

Nasedáme tedy do autobusu a necháváme se odvézt až úplně na konečnou - Temple of Sinawava, odkud vede velice populární trail s názvem Narrows. Je to nádherný kaňon okolo, kde se tyčí obrovské skalní masivy. Část cesty je přístupná všem včetně vozíčkářů, později už je nutné se brodit řekou. Můžete obětovat své botky nebo si lze vypůjčit speciální waterproof boty i s dřevěnými holemi jakožto oporou (nejspíš na chatě Zion Lodge, ale neověřovali jsme to). Rozhodujeme se pro krátkou procházku Kayenta trail (2 km) vedoucí k Emerald Pools. Cesta startuje ze zastávky The Grotto a není nijak náročná, nabízí moc hezké výhledy. Jediný výhled, který se nám příliš nelíbil, byl ten na hada plazícího se přes cestu. Brrr... Nejsme jediní, kdo z takové společnosti není nadšený. Ještě pár metrů za ním slyšíme výkřiky typu "real snake" apod :) Dojdeme až ke zmiňované Zion Lodge a odtud se svezeme zpět do "města".

V osm jsme samozřejmě nastoupeni u kempu a čekáme, co se bude dít. Spíš se modlíme. Štěstí se na nás uměje podruhé! Paní má totiž celý kemp na starost a žádní vozíčkáři nedorazili, proto nám, a ještě jedné holčině, opravdu místa poskytne. Platíme za noc 20 $ a jsme šťastní jak blechy. Ještě nám nabízí ať za ní zítra přijdeme, pokud budeme chtít zůstat více dní, je moc milá. Zaparkujeme, ošplouchnem se v místním potůčku (v kempu sprchy nejsou) a na našem VIP plácku uvaříme večeři. Jediný problém s kempingovým místem pro vozíčkáře shledáváme ten, že plácek je víceméně vyasfaltovaný. O zakolíkování stanu nemůže být řeč a o nějakém příjemném spánku také ne. Ale nespali jsme v lese s divou zvěří, takže vlastně dobrý :)

Čtvrtek 29.6.

Od večera se v údolí zvedal pěkný vítr a začínala být i dost zima, stejně tak to pokračuje i ráno. Rozlámaný a nevyspalý jdeme na autobusovou zastávku. Bohužel se nestačíme divit - táhne se zde totiž nekonečně dlouhá fronta. Nooo, tak to bude na hooodně autobusů. Mám skoro chuť to vzdát, taky kvůli tomu, že je mi pěkná kosa, ale nakonec vydržíme. Když s úsměvem na rtu odjíždíme, fronta je ještě tak 3x delší. A to jsem myslela, že horší to být nemůže. Naším dnešním cílem je Angels Landing, takže nás opět zajímá zastávka The Grotto. Odtud se ale vydáváme opačným směrem než včera. Tady už začíná svítit sluníčko a my se tak vracíme do našeho prosluněného stereotypu :)

AKTUALIZACE DŮLEŽITÉ - od roku 2022 je pro výstup na Angels Landing nutná rezervace!! Problém je, že probíhá formou loterie vždycky den dopředu o půlnoci (tzn. pokud chceš jít ve středu, v pondělí před půlnocí je nejlepší vyplnit formulář a hned o půlnoci ho poslat). Každý jedinec podává svou vlastní žádost (za 8 $) a opravdu je to "loterie" => povolení můžete získat, ale také nemusíte. Horší je to v případě, když jste součástí skupiny lidí, někdo to štěstí mít bude a někdo pravděpodobně ne. Každopádně povolení je opravdu striktně kontrolováno, tak ani nezkoušejte tato pravidla nikterak obejít.

Angels Landing, neboli Přistání andělů, je v brožurce psané jako 4 hodinový extra náročný trail. Sice jsme ho zmákli za mnohem kratší časový úsek, ale musím potvrdit, že rozhodně to není lehárko a dávačka pro každého. Cesta stoupá strmě vzhůru a je zde opravdu hodně nebezpečných míst, kde je nutné se držet lana nebo řetězu. Rozhodně to není vhodné pro někoho se strachem z výšek! Výhled na celé údolí je ale opravdu krásná odměna, kterou zakončujeme naší návštěvu v Zionu i Utahu samotném.

Přišlo nám, že je Zion trochu přeceňovaný, když vezmeme v potaz ty obrovské davy lidí, ale stejně jako všechny parky z Mighty 5 určitě za návštěvu stojí.

Pokračuj rovnou na další článek - Z Pařby ve Vegas do Divočiny.

Pokud vám tyto informace pomohly ušetřit trochu času nebo peněz nebo obojího, můžete mě třeba "pozvat na kafe" a přispět tak na provoz Vorvaně :) číslo účtu / QR kód: 1257951017/3030