Road trip západ USA - první dny a první kilometry
První článek s obecnými informacemi o USA zde "American dream". Určitě doporučuji přečíst, zejména pokud se chystáte navštívit USA poprvé.
Je úterý 20. června a naše dovolená snů se dává do pohybu. Z Plzně do Prahy jedem klasicky žluťákem, protože nechceme na letišti nechávat auto, když to není nutné. Autem na letiště jsme jeli v podstatě jen jednou, a to když jsme v něm chtěli nechat zimní bundy, které bychom v Thajsku tak úplně nevyužili :)
Letenky - tentokrát padla volba na AirBerlin a to z několika důvodů. Ten hlavní byl samozřejmě cena, která byla s ohledem na sezónu celkem přijatelná (necelých 15 tis.). Také rozhodoval termín, protože s tímto nákupem jsme ušetřili 2 dny dovolené díky českým svátkům (5. a 6. července). Dalšími důvody byly: pouze jeden přestup, pak perfektní návaznost letů, jelikož jsme nemuseli při přestupu trčet na letišti X hodin, a přílet do LA. Aktualizace - pár týdnů po našem příletu AirBerlin zkrachovala, takže mrkněte na jiné letové kombinace.
Co zařídit před cestou?
Letenky - tentokrát padla volba na AirBerlin a to z několika důvodů. Ten hlavní byl samozřejmě cena, která byla s ohledem na sezónu celkem přijatelná (necelých 15 tis.). Také rozhodoval termín, protože s tímto nákupem jsme ušetřili 2 dny dovolené díky českým svátkům (5. a 6. července). Dalšími důvody byly: pouze jeden přestup, pak perfektní návaznost letů, jelikož jsme nemuseli při přestupu trčet na letišti X hodin, a přílet do LA. Aktualizace - pár týdnů po našem příletu AirBerlin zkrachovala, takže mrkněte na jiné letové kombinace.
ESTA - není to vízum. Je to jakési předběžné povolení ke vstupu, které si musí opatřit všichni, kdo do USA chtějí cestovat vč. těch, kteří na území Států jen přestupují. Žádost se vyplňuje online (v češtině zde), zabere to chviličku, platí po dobu 2 let a stojí 14 $. Pokud vás cestuje více, lze podat i skupinovou žádost, která umožňuje zaplatit poplatek za celou skupinu najednou.
- Dejte si pozor, ať žádost vyplňujete na oficiálních stránkách, a platíte jen to, co opravdu musíte. Existují i společnosti, které to udělají za vás, ale samozřejmě ne zadarmo.
- Vyplnění je fakt jednoduché. Asi se nebudete úplně rozmýšlet nad otázkami typu: Snažíte se nějak zapojit do teroristické činnosti nebo genocidy? Jste uživateli drog? atpd. Pouze zaškrtáváte ANO/NE a vyplňujete osobní údaje. Pokud jste však v předchozích letech navštívili Irák, Írán, Sýrii nebo Súdán, ESTA už vám stačit nebude a musíte žádat o vízum.
- Schválená žádost vám přijde na mail během několika minut/hodin/dní. Nejedná se o žádný formulář, který budete někde ukazovat. V podstatě jen v těle mailu máte uvedeno, že je vaše žádost schválena. Doporučuji si ale tento mail vytisknout - mohou ho chtít vidět např. na letišti u check-in.
- Ani po schválení žádosti nemáte 100% jistotu, že vás do USA pustí. Čeká vás totiž ještě pohovor s imigračním úředníkem, který probíhá až po přistání ve Státech. Připravte si odpovědi na otázky: Co tady budeš dělat? Jak dlouho tady budeš? Kdy přesně odlétáš zpět? Kolik máš s sebou peněz? atd.
Před odletem měl AirBerlin zablokovaný online check-in, což mě trošku znervózňovalo. Tak nějak se mi v hlavě míhaly ty katastrofické scénáře, že budeme 12 hodin sedět každý na jiném konci letadla. Vše ale proběhlo v pohodě a místa jsme si mohli dokonce i vybrat. Další zkouška nervů byly kufry. Poprvé totiž s Pepim letíme s odbaveným zavazadlem! Ne že by byl problém váhový limit, máme totiž kufříky, které by možná prošly i jako příruční, ale máme se s nimi setkat až v LA. Takže se musíme spoléhat na někoho jiného a doufat, že se s nimi v USA šťastně shledáme. Nejprve nás čekal hodinový let Praha-Berlín, který jsme absolvovali malým vrtulovým letadlem. No díkybohu, že to byla jen hodina, protože víc času bych v tomhle práškovacím letadle fakt trávit nechtěla. Berlínské letiště Tegel je malinkaté, rozhodně se zde neztratíte. Procházíme pasovou kontrolou, chvilku okouníme v čekací hale a litujeme cestující, kteří musí čekat na 6 hodin zpožděný let do New Yorku. Naše letadlo (už normální) naštěstí odlétá včas kolem půl 2. No a po pár jídlech, filmech a asi půl hodině spánku přistáváme v půl 5 v LA. Tímto přeletem jsme omládli o 9 hodin! Juch. Těch 12 hodin v letadle už tak moc juch nebylo, ale když se člověk těší, celkem to utíká :) Los Angeles
Po přistání v LA jsme z letadla vypálili, jak nejrychleji to šlo - všude jsou totiž obrovské fronty. Čeká nás několik kontrol:
1. samoobslužný terminál, na kterém se oskenuje pas a otisky prstů - poměrně rychlovka, docela to odsýpá
2. pohovor s imigračním úředníkem - tady už jsou fronty delší. Zeptali se nás opravdu jen na to, co tady budeme dělat a kdy odjíždíme. Plus znovu otisky prstů. Je dobré tedy umět alespoň základní fráze, a v rámci otisků napočítat do pěti a rozeznat pravou a levou ruku.
Po tomhle si už jdeme vyzvednout kufry, které díkybohu přiletěly s námi :)
3. kontrola je při odchodu z letiště - v podstatě jen fronta kvůli ničemu
 |
| NP Joshua Tree |
A jsme konečně venku! "Say it loud, say it clear, refugies are welcome here!" - tak to je první věta, kterou slyšíme po opuštění letištní haly, před kterou se koná jakási demonstrace. Ještě chvilku si tyto pokřiky užíváme, než nastoupíme do shuttle busu k autopůjčovně (jezdí každých pár minut). Pro půjčení auta jsme zvolili Alamo, které nám po všech různých srovnáních vyšlo nejvýhodněji. Věděli jsme, že v autě budeme i nocovat, proto jsme se rozhodli pro větší auto (SUV). Rezervovali jsme už z domova online, a proto nám to na přepážce trvá jen chviličku. Poslední větou nás paní odkazuje na parkoviště venku, ať si vyberem nějaké auto z dané kategorie a že prý klíčky jsou uvnitř. Koukáme dost nechápavě a nedůvěřivě se suneme na parkoviště. Kolem aut běhá pár lidí, různě nakukují dovnitř, hodnotí a následně fotí, nakládají kufry a odjíždějí. Jde to tady jako na běžícím pásu - 3 auta odjíždějí a vzápětí zaměstnanec přiváží dalších pár čerstvě vypucovaných kousků (převážně Jeep a Dodge). Přidáváme se k tomu frmolu a vybíráme naše nové vozítko - Dodge Journey, který jsem překřtila na Rodgera - Rodger that! :) Zadáváme do navigace Joshua Tree NP a vyrážíme tímto směrem.
 |
 |
První kilometry jsou kritické - auto v automatu, 5 proudová silnice, navigace nestíhá, mobil se vybíjí. No nervák jako prase, co vám budu povídat. Zastavovat nemůžeme, takže lezu do kufru pro batoh s autonabíječkou. Snažíme se jen dostat z LA, což je na dlouhé lokte, jelikož Los Angeles je neskutečně rozlehlé. Skládá se totiž z více než 80 menších měst a městeček. Cesta ke vstupní bráně u Yucca Valley by měla zabrat cca 2,5 hodiny, ale už po chvilce zjišťujeme, že to bude velký problém. Jsme totiž šíleně unavení jak z letu, tak z postávání u různých přepážek, a doslova se nám zavírají oči.
Sjíždíme na nějakém sjezdu (nejspíš v Anaheimu), abychom se alespoň trošku prošli a pročistili si hlavy. Už jsme tak nějak smíření s tím, že se vyspíme někde cestou, ale první noc si netroufáme to zalomit jen tak někde. Jelikož uvnitř Joshua Tree vodu nepořídíme, v obchodě 7eleven ještě kupujeme pětilitrový barel vody, při čemž zjišťujeme, že voda je zde dost drahou záležitostí. Když před obchodem sedíc na obrubníku přelévám vodu do menší lahve, okamžitě ke mně přibíhá kolemjdoucí, jestli jsem v pořádku a nepotřebuju pomoct. Uklidňuju ho, že si jen musím dopustit vodu. Sebe už uklidnit nedokážu - musím vypadat fakt hrozně :)
Po vyřazení všech návrhů na přespání nakonec přece jen dojedeme ke vstupní bráně do NP Joshua Tree, kde je parkoviště a záchody (splachovací) + možnost dopuštění vody. Volba je jasná a na další kilometry už stejnak nezbývá energie. Je vedro, ale i tak usínáme téměř okamžitě. Občas nás vyruší projíždějící auta, protože Joshua jeden z mála parků, kterým se dá projet skrz. Do většiny totiž vjedete a musíte se stejnou cestou i vrátit. Pokud byste toužili po normální posteli a sprše v Yucca Valley můžete zkusit:
- Super 8 - typický americký pokoj pro dva se snídaní za cca 1 500,-
- Travelodge Inn - to samé jen jiný o trochu dražší řetězec
21.6. Joshua Tree, Red Rock Canyon, Las Vegas
Ráno se probouzíme brzy, na bráně stále není nikdo, komu bychom ukázali annual pass (jinak vstup 25$/auto), a tak jedeme omrknout, kde vlastně jsme :) Název parku Joshua Tree je odvozený od stromu jménem juka, nebo také Jozuův strom (=> Joshua Tree), který zde roste opravdu hojně. Samotný park je poušť, vlastně dvě pouště - Coloradská a Mohavská, proto tedy moc vegetace nečekejte. Typické jsou keře, kaktusy, samozřejmě juky, a spousty různě roztroušených balvanů. Zdejší skály, jelikož nejsou nijak vysoké, nabízejí krátké horolezecké trasy a jsou dosti vyhledávané.
 |
 |
||||
|
|
I když tato krajina působí jako z jiného světa a jaksi nehostinně, je na pohled nádherná. I přes obrovská vedra a nedostatek vody, je domovem mnoha druhů zvířat. Kojoty jsme jen slyšeli vít v noci, ale přes den jsme narazili na spoustu králíků (nebo zajíců těžko říct), čipmanků, veverek, ještěrek a ptáků. Běžně se dají potkat např. želvy a pouštní lišky, na ty jsme ale štěstí neměli. Turistické trasy jsou zde krátké a nenáročné. Absolvovali jsme:
Hidden Valley (1,6 km okruh) - startuje se od piknikového areálu. Jednoduchý trailík mezi skalami a kameny, krásné výhledy.
Barker Dam (1,8 km okruh) - trasa, jejímž cílem je Barkerova přehrada, která dříve sloužila jako zdroj vody pro dobytek. Cestou můžete vidět i petroglyfy (= vyškrabaný obraz do skály).
Skull Rock - skála ve tvaru lebky, hned u silnice. Nebo můžete jít stezkou přes Jumbo Rock kemp (trasa 1,7 km).
 |
| Skull Rock |
 |
 |
V Red Rock Canyonu platí annual pass, pokud ho nemáte, zaplatíte 7 $/auto. Na vstupní bráně nám ranger podává mapku a brožurku s informacemi o parku, navíc hned za ní je krásné návštěvnické centrum (doporučuji), kde se můžete na cokoliv doptat, a obchod se suvenýry. Proč se park nazývá Red Rock, pochopíte ihned - jeho součástí jsou totiž pískovcové skály červené barvy, někde tvoří i nádherné přechody s klasickým bílým pískovcem. Celý park si pak objíždíte vlastním autem po tzv. scenic drive (20km cesta) a zastavujete si na odstavných parkovištích - na fotky, na koukání, u výchozích bodů pěších tras atd. Klima i fauna je zde podobná jako v Joshua Tree, tzn. vedro jako prase a okolo pobíhaj králici a želvy. Do žádných velkých trailů se nepouštíme (ale možnosti tu jsou - viz. ofiko stránky), jedeme si jen takovou kochačku okolo pískovcových útvarů, žádný spěch... Po návštěvě parku nás čeká dnešní poslední přejezd, a to půlhodinová cesta do Las Vegas. Máme v plánu tohle město navštívit 2x, protože se budeme tudy ještě jednou vracet. Ubytování je ve Vegas paradoxně velmi levné, tak proč toho nevyužít že jo? Tak nějak se obecně počítá s tím, že to, co lidi ušetří na ubytování, nechají pak v casinu :) Pro první návštěvu tedy vybírám hotel přes booking - Stratosphere, kde klasický hotelový pokoj přijde na noc na necelých 1500,- Kč. V ceně máte navíc slevu v rámci vstupu na vyhlídkovou věž, která je součástí tohoto hotelu, a na kterou bychom beztak šli. Každý hotel ve Vegas je takový svět sám pro sebe - mají svoje vlastní casina, obchody, restaurace a kavárny, bazény na střechách, kaple (!), několikapatrová parkoviště apod. Některé hotely jsou i různě propojené a dá se jimi procházet. Při rezervaci hotelu si dejte pozor na tzv. resort fee. Je to poplatek za služby, který si účtují víceméně všechny hotely v Las Vegas - např. za bazén, wifi, fitness atd.. Platíte ho i v případě, že dané služby nevyužijete. Jiné hotely, které mě zaujaly:
Město je za bílého dne úplně obyčejné a úplně neskutečně rozpálené. Prostě doslova město vystavěné v poušti. Nechce se nám ukrývat před vedrem v klimatizovaném pokoji, a tak se vydáváme do místního nákupního outlet centra. Jsou tady dvě - North Premium Outlets, které máme v podstatě za hotelem, a South Premium Outlets. Nákupní mánie začíná! :) Přeháním, zrovna tady jsem si toho koupila nejmíň :) Narazíte na spousty známých i neznámých značek a samozřejmě na všem je napsáno to kouzelné slovo "sleva". Něco zlevněné opravdu je, něco vůbec, nebo to po přepočtení vyjde stejně jako u nás. Jak jsem psala v prvním článku, možná vás překvapí, jak jsou v ČR některé značky nadhodnocenné. To ale člověku dojde až ve chvíli, když vidí např. takové Hilfiger tričko za čtyři stovky a u nás byste za stejné dali třeba 1200,-. Také nezapomeňte, že vám k tomu u pokladny ještě připočtou daň. No i tak jsme tady vydrželi do zavíračky :)  |
 |
Se setměním se dá venku i jakž takž chodit a dýchat. Jsme vyřízení, jakože fakt totálka - Pepa zrovna usíná na křesílku ve věži Stratosphere Tower... Dostali jsme se na ní výtahem po zaplacení 5$/os., pro neubytované ve zdejším hotelu stojí vstupné 20$. Je to nejvyšší vyhlídková věž v USA, 16. nejvyšší na světě - měří 350 m. Je z ní opravdu fantastický výhled na celé Las Vegas. Na jejím vrcholu se můžete hecnout i do jedné z adrenalinových atrakcí - Big Shot (vystřelující lavice), X-Treme (horská dráha), Insanity (rameno točící se mimo věž - přišlo mi nejhorší) nebo bungee jumping (SkyJump). Ve vyhlídkové části je bar i kavárna, kde se Pepa trošku probere kafem a já obrovskou porcí zmrzliny (za 3$).
Jen technická - v Americe nemusíte vysvětlovat, že chcete "americano" jako např. v Itálii, kde pokaždé dostanete kafe na jeden lok. Tady vždycky dostanete vědro ať chcete nebo nechcete :) Večer zakončujeme v místním hotelovém casinu u partičky blackjacku. Do casin se vstup neplatí, můžete vejít do jakéhokoliv. Můžete se samozřejmě jen koukat, ale lákadel je tady opravdu hodně. Čas najednou utíká úplně jinak, vůbec nevíte kolik je hodin - pořád to samé světlo nesvětlo, ta stejná teplota nastavená klimatizací, automaty stále problikávají... Nakonec se mi povede Pepu včas z toho bludného kruhu vytáhnout a s výhrou 10$ si jdem konečně lehnout :)
Pokračování "Z Nevady do Arizony"
Pokud vám tyto informace pomohly ušetřit trochu času nebo peněz nebo obojího, můžete mě třeba "pozvat na kafe" a přispět tak na provoz Vorvaně :) číslo účtu / QR kód: 1257951017/3030
Žádné komentáře: