"American dream"

Road trip USA

Návštěva USA byl můj i Pepovo velký sen, takže jsme si řekli "kdy jindy, když ne teď?", a koupili letenky do LA :) V práci jsme ukořistili dovolenou a začalo plánování. Od začátku nám bylo jasné, že chceme vidět co nejvíce národních parků... města a pláže jsme měli tak trochu na druhé koleji. Cíl byl tedy daný - půjčit auto a objet co se dá. Byli jsme si vědomi toho, že pouze ve dvou to bude dost nákladná akce, ale nakonec to byl naprosto perfektní 18 denní roadtrip po západním pobřeží USA a nelitujeme ani koruny, které jsme do toho vložili.

Takže suma sumárum na cestě:

18 dní, 18 nocí

• 8 nocí v autě
• 6 nocí v posteli
• 4 noci ve stanu

6 070km (z toho já asi 40km, ten zanedbatelný zbytek odřídil Pepa :))

státy - California, Nevada, Arizona, Utah, Colorado

města - Los Angeles, Las Vegas, San Francisco

parky - Joshua Tree, Red Rock Canyon, Grand Canyon, Antelope Canyon, Monument Valley, Mesa Verde, Canyonlands, Arches, Goblin Valley, Capitol Reef, Bryce, Zion, Death Valley, Sequoia, Yosemite

---

První článek, pojmu tak trochu obecně. Hodně věcí je zde stejných jako v Evropě jen s nějakými odlišnostmi. A hlavně - všechno tu maj větší (auta, silnice, parky, nákupáky...) :)

AUTO - Určitě si budete půjčovat auto, protože bez něj jste v USA nahraní. Autopůjčoven existuje celá řada, je dobré si pořádně prostudovat podmínky ještě před odjezdem (viz. booking.com). Vybíráme Alamo, které nám přijde nejvýhodnější - dobrá cena, neomezené kilometry, 2 řidiči (jinde většinou druhý za příplatek). Dobře promyslete i velikost auta. My jsme v autě i spali a celkově v něm na cestách strávíte opravdu spoustu času. Druhá věc, chtěli jsme mít jistotu, že projedeme všude (např. Monument Valley se s osobákem nedoporučuje), ani nebudeme mít problém vjet do nějakého kempu v lese atd. Velké auto tu má každý, není to žádná rarita. Narazíte na obrovské Fordy, Dodge, Chevy apod., zato ale rozhodně nepotkáte evropské značky jako Fiat, Škoda, Peugeot aj.

Víceméně všechna auta v USA jsou v automatu a na benzin, což je pro nás trošku nezvyk, ale po pár dnech už pohoda. Člověk celkem rychle zleniví :) Hlavně při řízení zapomeňte na svou levou nohu - nemáte ji! Jednou si chtěl Pepa s blížícími se semafory podřadit a hodili jsme pěkné čelo o sklo. Takže ještě jednou - nemáte levou nohu :)

Co bych ještě zmínila ohledně auta, je navigace. Nemohli jsme si dovolit ztrácet čas blouděním, takže jsme měli jako vždy postahované offline mapy. 90% cesty jsme využívali HereMaps, nějaká konkrétnější hledání pak obstaralo MapsMe. Akorát pozor na to, že zapnutá navigace je neskutečný žrout baterky, takže druhá věc, bez které bychom se neobešli - nabíječka do auta. Jako třetí věc bych pro klid v duši doporučila mezinárodní řidičák, který jsme si zařizovali před odjezdem v místě bydliště - otázka pár minut, jedné fotky a 50,- Kč.

DOPRAVA - To nejpodstatnější - neplatí tady přednost zprava, což může být trošku šok. Když přijedete na křižovatku bez semaforů, jede první ten, kdo do ní jako první přijel. A funguje to. Jen v LA, když se těch ulic sbíhalo 7, už to taková sranda nebyla :) Také si dejte pozor na to, že semafory jsou až za křižovatkou, tak ať nepřijedete přímo k nim. Třetí věc - na většině světelných křižovatek smíte odbočit doprava i na červenou, pokud neohrozíte auta jedoucí v tomto směru. Na těch, na kterých se to nesmí, je to napsané. Dále např. můžete na dálnici předjíždět zprava i zleva. Dá se zde opravdu rychle zorientovat, protože Američani nemají moc dopravních značek. Píšou spíše upozornění a ta pochytíte rychle. Jinak jsou to celkem ohleduplní řidiči, samozřejmě asi existují výjimky jako všude. Přednosti a zipování jim tady fakt fungovalo, jen ne všichni používají blinkry, tak to chce stálou pozornost.

Rychlost se uvádí v mílích (1 míle = cca 1,6 km) za hodinu a liší se místo od místa (často 65 mph = 105 km/h). Na dálnicích je max. rychlost 80 mph, tedy 129 km/h. Někdy je vám ale maximální rychlost prd platná, když stojíte v nepostupující koloně, např. v LA nebo San Franciscu. Tato města jsou pověstná svými ucpanými silnicemi. Někde můžete narazit na tzv. carpool - pruh úplně nalevo značený kosočtvercem. Smí jej použít jen auta s dvěma a více cestujícími. Ve většině aut totiž sedí pouze řidič, což samozřejmě způsobuje zácpy, proto existuje tento zrychlený pruh. Doporučuji si ale hlídat, kde přesně z dálnice sjíždíte, protože přejet např. skrz 4 pruhy na poslední chvíli, abyste se dostali ke sjezdu, může být nadlidský výkon :)

BENZIN - Hodně důležitá a výrazná část rozpočtu. V Americe je všechno "daleko", takže pokud se chcete někam dostat, čekají vás dlouhé štreky a s tím samozřejmě i spousta projetého benzinu. Jednotkou objemu jsou zde galony - 1 galon = cca 3,8 litry. Benzinky rozhodně nejsou na každém rohu, proto si občas na tu rafičku koukněte a raději dotankujte i poloplnou nádrž než abyste pak skončili v nějakém národním parku s prázdnou. Existují benzinky, které mají stojany fungující na kartu, ale ne všechny tu vaší českou budou akceptovat. Pokud nepochodíte s kartou, musíte zaběhnout přímo k pokladně a tankování si předplatit. Funguje to tak, že řeknete částku, za kterou chcete natankovat. Jestliže natankujete za méně, než jste zaplatili, zbytek vám vrátí.

Ceny benzinu se dost liší. V Californii byl všeobecně dražší , cca 3 $/galon. V Nevadě, Utahu se dal sehnat kolem 2,5 $. Doporučuji vyhnout se tankování na Route 66, ceny jsou zde fakt hodně nastřelené, třeba i 5 $ za galon. 

PARKY - Ty největší z nich jsou Národní parky (např. Yosemite, Zion, Bryce atd..). Vstupné do nich se platí za auto (ne za os.), a částku má každý park nastavenou jinak. Pokud plánujete navštívit více NP, doporučuji pořídit si tzv. Annual Pass = roční vstupenka do všech národních parků. Kartička vyjde na 80 $ a jsou na ní kolonky pro 2 podpisy. Můžete si tedy koupit už jednou použitou, nebo tu svojí novou pak prodat někomu dalšímu. 

AKTUALIZACE: od roku 2024 je na kartičce místo pouze na JEDEN podpis, nicméně cena i nadále zůstává stejná.

Podepsanou kartičku ukazujete spolu s pasem při vjezdu do parku. Na oplátku od rangera dostanete mapku parku a brožurku. Většinou zde naleznete aktuální informace a např. rozepsané traily, které můžete podniknout. Další informace se můžete dozvědět v návštěvnickém centru, která mají opravdu skvěle udělaná. Rangeři jsou velice ochotní vám poradit s výlety, doporučí vám ty nejlepší trasy, co neminout apod. Pokud chcete vědět o parku ještě před příjezdem (např. kvůli uzavírkám atd.) doporučuji navštívit oficiální stránky NPS.gov.

Součástí návštěvnického centra bývá i obchůdek se suvenýry, WC a možnost dopustit si pitnou vodu. Voda je v USA drahou záležitostí, proto je nejlepší pořídit si kvalitní lahev a vodu dopouštět v pítkách. V podstatě budete šetřit peněženku i přírodu, protože v rámci dost velkého vedra je spotřeba vody, a s ní spojených plastů, ne úplně malá.

NP jsou hodně rozlehlé, proto se v nich jezdí autem a zastavujete si na libovolných zastávkách, které jsou většinou i výchozími body trailů. Na nich jsou skoro vždy suché záchody a nějaká informační tabule, která vás nasměruje kudy kam. Na krátkých trailech potkáte nejvíce lidí, protože Američani jsou neskutečně líný národ a od auta se vzdalují jen minimálně. Pokud jdete někam dál, většinou už potkáte jen pár turistů. Díky své obrovské rozloze, mají některé parky i své vlastní shuttle busy, které jezdí cca ve čtvrthodinových intervalech a jsou zdarma. Můžete nastoupit i vystoupit na kterékoliv značené zastávce. Necháte tedy auto na odstavném parkovišti, naskočíte na nejbližší autobus a ten vás v klidu parkem proveze.

Menší parky jsou státní, většinou nejsou tak profláknuté a neplatí v nich annual pass. Posledním typem parků jsou ty, které patří indiánům. Taktéž v nich neplatí annual a jedná se např. o Monument Valley nebo východní vstup Grand Canyonu.

NÁKUPY - To, že měnou je dolar, nejspíš není žádná novinka. Možná vás ale překvapí, že cena uvedená na cenovce je bez daně. Takže jít k pokladně s předem spočítanou hotovostí, je vám tak nějak k ničemu :) Navíc aby to nebylo jednoduché, daňová sazba se liší stát od státu.

Z konkrétních obchodů určitě narazíte na Walmart, jakožto jeden z nejčastějších obchoďáků, ve kterém najdete opravdu vše, na co si jen vzpomenete - jídlo, čerstvé ovoce a pečivo, elektroniku, drogérii, kempingové potřeby atd...prostě takové naše obří Tesco. Výhodou je, že seženete všechno na jednom místě za takovou průměrnou cenu + jsou v budově vždy záchody. Jestli chcete ušetřit, doporučuji vybírat obchody typu Dollar Tree, 99 cent, Family Dollar apod., ve kterých, jak už název napovídá, je vše za dolar. Například jsme zde koupili toustový chleba za 1 $, kdežto ve Walmartu měli ten samý za 4 (chleba celkově drahý). To samé platilo např. i u instantních těstovin, sušenek, vody atd.

Co se týče nakupování oblečení, dá se zde pořídit celkem za levno, když víte kam jít. Existují outlety, kde má každá značka svůj krámek (jako v Praze outlet Fashion arena), a ve kterých se něco vyplatí a něco ne. Speciálně takové značky jako Tommy Hilfiger, Calvin Klein, Ralph Lauren, Under Armour aj., u nás předražené hogofogo, v USA nejsou ničím extra a seženete za "pár dolarů". Kolikrát i za třetinu ceny oproti ČR. Dále můžete narazit na obchody pod názvem ROSS nebo Marshalls (nejspíš jich bude víc), které na jedné velké ploše sdružují X známých i neznámých značek.

• ROSS je taková hrabárna, ale dají se tam ulovit pěkné kousky opravdu za levno. Konkrétně svojí sportovní výbavu jsem tady trošku upgradovala :)

• Marshalls - na mě působil trochu organizovanějším dojmem, cenově trošku vyšší než ROSS, ale pořád ok

JÍDLO - V USA není úplně levnou záležitost, ale na druhou stranu, kde jo? Když jedete na dovolenou v Evropě, také většinou za jídlo zaplatíte okolo 10 €. Pod deset je rychloobčerstvení nad deset se najíte v restauraci. Tak tady to funguje stejně :) Takže ty názory, že je jídlo v Americe příííšerně drahé, mi přijdou trochu zcestné. Ve městech je to celkem jasné, na co narazíte, na to narazíte. Pokud se potřebujete najíst při cestě autem, u velkých silnic jsou sjezdy, které vás navedou k benzince, motelům a X možnostem občerstvení. Někde je i předem označené, co se na daném sjezdu konkrétně nachází. Často narazíte na:

• McDonald - designově horší než u nás, jídlo stejné

• TacoBell - mexický fast food, dobrá cena i chuť

• PizzaHut - moc mě neoslnil, počítejte s tlustým těstem a cenou cca 17 dolarů/pizza

• Wendy´s - dobré neošizené burgery za dobrou cenu

• Tommy´s - burgery s chilli omáčkou, dobrá cena, jen v Californii a Nevadě

• Denny´s - pozor, není to fastfood! Normálně vás usadí u stolu, obsluhuje vás číšník, objednáváte z přineseného menu a na závěr platíte dyško. Narazíte na něj poměrně často a mají velký výběr (snídaně, obědy, večeře - 24h open) s cenami okolo deseti dolarů.

Dále např. Burger King, Jack in the box, Carl´s Jr., Chick-fil-A, KFC, Sonic...

Doslova na každém rohu pak narazíte na Subway (často 24h open) a Starbucks - jojo přesně to, co si v ČR všichni fotí na facebook jako největší pecku na světě :) Kdyby všechna občerstvení selhala, můžete si dát jídlo i na benzince. Pořídit se dají třeba balené sendviče, nebo si můžete koupit instantní jídlo a ohřát si ho tam v mikrovlnce, nebo si sami připravíte hotdog. U pumpy je pokaždé možnost natočit si pití tzv. postmix (výběr veliký) - co si do něj natočíte je obsluze úplně jedno, protože platíte za velikost kelímku. A to je nářez! Taková normální velikost je jeden litr, objem 0,3 l budete hledat marně. S kafem je to obdobné - běžně mají několik druhů kávy a k tomu X druhů smetánek a příchutí. Nejmenší kelímek na kávu je právě ten 0,3 - Italové tady musí trpět.. Pití, studené i teplé, vás na benzince přijde na cca 2 dolary, záleží na lokalitě (a velikosti kelímku :)).

Za normální meníčko = něco + hranolky + pití počítejte cca 8 $. Z 90% případů pití funguje na principu bezedného kelímku - napustíte si do něj, co se vám zamane a kolikrát chcete, klidně i při odchodu na cestu. Jestli budete jako já praštěně shánět saláty, tak jeden salát vás může paradoxně stát víc než nějaké celé menu. Bohužel ne všude je maj. Fajnový salát jsem měla např. ve Wendy´s a v Chick-fil-A. Oproti ČR trochu jiné kafe, protože tady nemusíte hledat jednotlivé ingredience lupou, rozhodně na vás nešetří.

UBYTOVÁNÍ - Jak už jsem zmínila, ubytování jsme různě prostřídali. Při odjezdu jsem měla rezervované 2 kempy (https://www.recreation.gov/), 1 motel a 4 noci ve městech - Las Vegas (2x), San Franciscu a LA - a rezervovala jsem přes Booking. Zbytek jsme řešili na místě improvizací.

Ubytování zvláště ve městech je dost drahé. V LA a San Franciscu v podstatě nic pod 2 tisíce neseženete. Alternativou by mohl být couchsurfing nebo airbnb. V Las Vegas je naopak velice levno - za 1 500,- už se můžete ubytovat ve fajn pohodlném hotelu. Při přejezdech můžete využít motely, je jich všude dost a cenově vyjdou na cca 60 $/noc. Cena se opět odvíjí dle lokality, od které se odvíjí i daň k tomu připočtená. Nejlevnější variantou jsou pak kempy, které vás přijdou většinou na cca 20 $. V kempech platíte za kempovací plácek (ne osobu) = místo na stan, místo na auto a gril nebo ohniště. Doporučuji, je to super zážitek :) Poslední možností je přespat v autě. Ač se to nesmí, jde to, jen je lepší nebýt příliš na očích. Několikrát jsme tak spali a ani jednou nám nikdo nic neřekl, nikdo nás od nikud nevyhodil, nevykázal ani nic podobného.

LIDÉ - Všude jsme se setkali se samými přátelskými a ochotnými lidmi. Musíte si trochu zvyknout na to, že se vás všichni ptaj "jak se máš" nebo "jak to jde". Všichni jako doslova - obsluha v restauraci, v hotelu, prodavačka v supermarketu, týpek na benzince apod. Je to nejspíš prostě jen taková zdravící fráze, ale i tak se na vás ty lidi usmívají, což je příjemné. Pokaždé jsem si vybavila otrávenou prodavačku v Penny, která se na vás radši ani nekoukne a zahuhlá něco jako "bodíky sbíráte?". Pokecat si můžete klidně i v národních parcích, kde vás lidi jen tak zastaví a zeptaj se třeba na cíl trailu, jestli se vám tam líbilo, odkud jste a kam jedete nebo jestli nepotřebujete s něčím pomoct. V ČR si spíš každý hledí jen svého, takže na takové množství sociální interakce je třeba si zvyknout :)

Na konkrétnější info o místech, která jsme navštívili, a samozřejmě na záplavu fotek, pokračujte na další články. Kompletní seznam zde :) Kdo by měl zájem, mohu poskytnout i náš itinerář po jednotlivých dnech, stačí mi napsat (např. na FB).

1. Road trip západ USA - první dny a první kilometry

2. Z Nevady do Arizony

3. Jak jsme dojeli až do Colorada

4. To nej z Utahu aneb Mighty 5

5. Z Pařby ve Vegas do Divočiny

6. Malé okénko do divokého západu

7. Jak mě San Francisco zklamalo a Los Angeles nenadchlo

Pokud vám tyto informace pomohly ušetřit trochu času nebo peněz nebo obojího, můžete mě třeba "pozvat na kafe" a přispět tak na provoz Vorvaně :) číslo účtu / QR kód: 1257951017/3030