Portugalská perla - Azory

ledna 02, 2016

Nápad ohledně cesty na Azory byl víceméně spontánní. Řekli jsme si, že bychom mohli na podzim ještě někam vyrazit, nabrat síly na Vánoce a tak :) Podmínky byly: žádná velká exotika ani žádné mrazy a klepání kosy. Tenkrát mě lákala Madeira a její příroda, ale cenově rozumné letenky však v tu dobu k mání nebyly. Za to jsem našla celkem výhodný let na "sousední" Azorské ostrovy, které ještě nejsou nijak turisticky poničené a jsou také označované jako ostrovy věčného jara.

Je zde celkem deštivo (formou přeháněk) a větrno, ale bez velkých teplotních výkyvů. Teplota se tu pohybuje okolo 20 stupňů, v zimě mírně klesá, v létě mírně stoupá, ale  jinak je celkem stálá. Krajina je více než zajímavá. Souostroví je totiž sopečného původu, proto se nabízí množství výletů na jezera, hory, jeskyně a horké prameny. To vše je ale úplně odlišné oproti střední Evropě...

Nutno dodat, že ten zmiňovaný výhodný let byl z Londýna, a bez výhodné zpáteční letenky. Nakonec jsem ale letenky, i když trochu krkolomně, nakoupila na konec listopadu takto:


Dohromady letenky cca za 3 800,-/os. Musím říct, že jsme toho za tuhle dovolenou viděli opravdu hodně, a stálo to za to! Ale jasně chápu, že takové přeskakování není pro každého, většina normálních lidí volí jednodušší variantu v podobě TAP Portugal z Prahy se stopover v Portugalsku. Plus od roku 2022 Ryanair spouští novou linku Norimberk - Ponta Delgada, čímž se staly Azory zas o trošku dostupnější.


Souostroví Azory patří k Portugalsku a budete muset počítat s dvou hodinovým časovým posunem (mínus dvě hodiny). Skládá se z 9 ostrovů - São Miguel, Pico, Terceira, São Jorge, Faial, Flores, Santa Maria, Gracioza a Corvo, každý je specifický něčím jiným. Na některé ostrovy můžete přeletět, ale všechny jsou dostupné lodí. My přistáváme na největším z nich São Miguel, označovaném jako zelený ostrov, v jeho hlavním městě - Ponta Delgada. Po mrazivému Londýnu nás hned na letišti praští do obličeji velice teplý a vlhký vzduch. Okamžitě sundaváme bundy a děláme si půlhodinovou procházku k našemu prvnímu ubytování. Za noc platíme 800,- i se snídaní, což se nám zdá celkem v pohodě. Vlastně oproti předraženému Londýnu je v pohodě všechno :) 


Tipy na ubytování Ponta Delgada


Jelikož máme na Azorech jen čtyři noci, rozhodujeme se, že je strávíme pouze na São Miguel, abychom neztráceli čas dalšími přesuny. Letadel a autobusů už máme ale dost, takže volíme změnu v podobě půjčení horských kol. Nápad století! :) 

Ráno po snídani už na nás čeká zaměstnanec půjčovny Rafael, i s připravenými koly, a ptá se, kam míříme. Chceme se dostat na Lagoa do Fogo (Ohnivé jezero), jezero sopečného původu ve střední části ostrova. Následuje otázka, jestli jezdíme na kolech často, že on má hodně natrénováno, a že tahle trasa je i tak pro něj "difficult". Letos jsme vytáhli kola asi tak čtyřikrát, takže jasněěě jezdíme často a pořád :) Tváří se dost skepticky, ale asi je mu jasné, že nám to stejnak nerozmluví, a tak se loučíme a vyrážíme. Pro nekolaře bych doporučila půjčit si auto - doprava je tu jednoduchá, žádný přehnaný provoz a ostrov si tak můžete krásně projet křížem krážem. Rezervujte klasicky zde, ať jednotlivé půjčovny můžete porovnat.

  • TIP na auto bez nutnosti kreditky: Jestli nemáte kreditní kartu, nebo jste ji nestihli vyřídit, tak tohle info je přesně pro vás! Autopůjčovna Way2Azores nepožaduje kreditní kartu k poskytnutí depozitu, pokud si u nich vezmete full pojištění. Ověřeno!

Den prvý - Lagoa do Fogo, Caldeira Velha, Ribeira Grande


Nejdřív se proplétáme městem Ponta Delgada, které není až tak malé, jak jsme si mysleli, a pak už nás čeká jen stoupání. Celou cestu míjíme i v listopadu zelené pastviny, které jsou od sebe oddělené zídkami z lávových kamenů. Pastviny pro dobytek jsou zde naprosto všude, i ve výše položených místech. Chvilku projíždíme mlhou a vzápětí nasazujeme sluneční brýle, na střídačku. Při dobré viditelnosti je současně vidět severní i jižní pobřeží, jelikož ostrov je taková úzká nudle a my se nacházíme přímo v jeho středu. V tom nejširším bodu má totiž jen 15 km a my jsme momentálně v jednom z těch užších míst. Cestou nahoru nás předjíždí pár aut a asi jeden autobus, jinak máme na to naše funění a nadávání úplný klídek. Na převod jedna, dva se nakonec nahoru vyškrábeme a za odměnu se můžeme pokochat úžasným výhledem na Ohnivé jezero, které je vnořené do sopečného kráteru. Přímo ze silnice se dá sejít po pěšině dolů k vodě, kde se vyskytuje a hnízdí spousta ptáků. Ta makačka za to prostě stála.


Pokračujeme dál směrem k našemu druhému ubytování v Ribeira Grande. Cestou dolů na druhou stranu pobřeží ještě zastavujeme v přírodním parku Caldeira Velha, který se nachází kousek od jezera. Vstupné jsou 2 €. Čeká nás krátká procházka džunglí, která je díky stálé vlhkosti sytě zelená. Dorazíme ke dvěma přírodním bazénkům s teplou vodou. Ten, co je nejblíže, má 38°C, druhý je o něco chladnější, ale má větší vodopád, kterým přitéká voda. I tak je voda tak max. po pás. Můžete zde využít převlékací kabinku, a půjčit si košíček na odložené oblečení, který si pak vezmete s sebou k bazénku. Vroucí voda z termálních pramenů má oranžový nádech kvůli vysokému obsahu železa. Hecneme se! Kdy jindy se nám poštěstí vykoupat se v horkém prameni v džungli, že jo. No Pepa (jakožto "milovník" vody) mě proklínal ještě dlouho, že se nechal přemluvit...

AKTUALIZACE: k roku 2020 to vypadá na navýšení vstupného na částku 8 €, pro více informací se můžete mrknout i na ofiko stránky zde. Jsem ráda, že jsme Azory navštívili v době, kdy o nich ještě skoro nikdo nevěděl, protože turistický ruch se očividně podepisuje i zde...


Jelikož jsou Azory turisticky dotčené jen minimálně (ehm... bejvávalo), není zde takový výběr ubytování, na který jsme zvyklý v ostatních evropských státech. Možností je zde poměrně málo a volné pokoje dost rychle mizí. My máme druhé ubytko domluvené v Ribeira Grande a za 1 350,- Kč na dvě noci máme pro sebe celé spodní patro moderního domku. Majitel nám jen předal klíče a oznámil nám, že nikdo jiný tady není a nebude... ideální :)

Tipy na ubytování v Ribeira Grande



V samotné Ribeira Grande toho v podstatě moc není - barokní kostel v centru a krásný most s osmi oblouky shledávám tím nejzajímavějším. Na doporučení pana majitele navštívíme restauraci Alabote, kde nám opravdu moc chutnalo. Výborné rybí specialitky, takže až se budete v těchto místech pohybovat, určitě se tam stavte :) Dále jsme si prošli centrum městečka a místní liduprázdnou pláž.

véča Alabote
centrum Ribeira

Za zmínku pak stojí vyhlídka za sousední vesnicí Ribeirinha - Miradouro da Coroa da Mata, kam jsme dojeli na kole, a odkud je moc hezký výhled na útesy a okolní zelené pastviny. Stejnou cestou se pak vracíme zpět, protože už se začíná stmívat. Zjišťujeme, že místním národním sportem je stát před barem a zírat. Opravdu bez přehánění. Barů se na ostrovech vyskytuje poměrně hodně, ale nefungují jako u nás. Tady snad nikdo nesedí u stolu, všichni totiž postávají venku, kouří a civí kolem. Na turisty tu moc zvyklí nejsou, proto jsme pro ně nejspíš trošku atrakce (ještě s kolama).


Den druhý - Porto Formoso, Furnas


Probouzíme se do nádherného dne a dnešním cílem je 30 km vzdálené městečko Furnas. Na mapce, kterou jsme si vzali na letišti a na které nám trasu ukazoval i pan majitel, je značená rychlostní silnice a podél ní ještě jedna menší, po které máme v plánu jet. Jaké je ale naše zděšení, když dojedeme na křižovatku, kde se mají tyto silnice protnout, že ta menší, po které jedeme, už dál nepokračuje!! Dál vede pouze místní rychlostka a žádná další možnost není. Museli ji postavit nedávno...super.

I přesto jsme rozhodnuti jet, a tak míjíme značku "zákaz vjezdu kol" a jde se na to. Bereme to svižně a jedeme hodně u kraje. Dokonce nás předjíždí i místní policejní auto, ale nezatýkají nás, nedávají nám pokutu, nenapomínají nás...vůbec je nezajímáme. Aspoň že tak.


První zastávkou jsou čajové plantáže, které jsou jediné v Evropě. Na ostrově jsou dvě továrničky na zpracování čaje - Porto Formoso a Gorreana (jsou od sebe asi 2 km). Volíme Porto Formoso, které vypadá více tradičně a líbí se nám podle předem zjištěných informací víc. Jo a taky je po cestě jako první a my už z té silnice fakt chceme vypadnout... Jdeme na bezplatnou prohlídku s výkladem. Začíná se promítáním krátkého filmu, pak si prohlídneme různé stroje na zpracování čajových lístků a dozvíme se o rozdílných kvalitách čajů. Na závěr dostáváme v místní stylové čajovně i ochutnávku. Anglánům, kteří byli na prohlídce s námi, se čaj zdál slabý, nám chutnal :) Koupili jsme si ho i na doma alespoň jako kompenzaci za vstupné.

 

 

Pokračujeme směrem na Furnas, po chvilce dokonce sjíždíme z dálnice. Uf uf, už jen cesta zpět. Do městečka se dostaneme celkem rychle, zejména díky čtyřkilometrovému krpálu, jakožto příjezdové cestě. Furnas (místní čtou jako Furnaš) totiž leží přímo v centru sopečného kráteru. Až tedy někde něco takového uvidíte napsané, berte to vážně. Při pomyšlení na výšlap, který nás čeká při zpáteční cestě, zvažuju, že Furnas není až tak špatné místo na dožití. Radši na to nebudu teď myslet, jdeme tedy omrknout místní botanickou zahradu Terra Nostra Garden. Je to v podstatě obrovský a velice členitý park plný zajímavých rostlin a stromů. Vstupné je 5 €, ale je to opravdu supr procházka. Můžete se i vykoupat v bazénu s termální vodou. Ano, je to opět ta teplá rezavá. My už jsme koupačku absolvovali v Caldeira Velha, čili máme pro tuhle dovolenou splněno :)


Před zpáteční cestou se ještě posílíme místní specialitou Cozido de Furnas. Jedná se o směs různých druhů mas se zeleninou a klobásou - vše vařené. Ve Furnasu se tento pokrm nevaří v hrnci, ale v zemi. Díky sopečné činnosti vyvěrá horká voda s párou na povrch, místní tak vloží hrnce s masem přímo do země a cca za 6 hodin je hotovo. Je to takový náš ovar, ale některé kousky masa nejsou úplně libové. Fotku bohužel nemám, tohle jídlo totiž fakt není moc fotogenické :)

 

 
Vyrážíme zpět do Ribeira Grande - krpál šílený, nohy nesmí zastavit, plíce asi tak metr za mnou a kousek po kousku stoupáme hore. Nakonec se tam nějak dodrápeme a vzápětí nás čeká druhá noční můra - dálnice. Za celou cestu jsme žádné další cyklisty nepotkali, asi nikdo nemá sebevražedné sklony jako my... Ještě bych na této trase doporučila jednu vyhlídku - Miradouro de Santa Iria. Je úplně obsypaná kočkami, ale nijak neobtěžují, jen se tak povalují. Ideální místo pro kočkomily... hlavně ty, kteří se dokážou ovládnout a nevzít si pak nějakou čičinu s sebou :) Ale jinak je  z tohoto místa opravdu parádní výhled na moře a skalní stěny nad ním.

 

 

Den třetí - Pinhal da Paz, Ponta Delgada


Ráno zjišťujeme škody - zadky nás pekelně bolí, mě lehce křupe v pravém koleni a jedno z kol začíná velice podezřele vrzat. Naším dnešním cílem je dostat se zpět do Ponta Delgada. O tom, že bychom cestu zpět absolvovali opět přes Lagoa do Fogo, nepadne ani slovo. Oba víme. Rozhodujeme se pro jinou trasu - zpočátku pojedeme po severním pobřeží a ještě se pokocháme útesy nad mořem. Poté nabereme směr Ponta Delgada a uvidíme co nás cestou cvrnkne do nosu. Na útesy se nakonec díváme u městečka Rabo di Peixe. Původně na pláž dřevěné schodiště, ale momentálně je polorozpadlé a nejspíš delší dobu neudržované, tak raději neriskujeme. Výhled je ale i tak skvělý.


Odbočujeme směrem více do vnitrozemí a po pár kilometrech narazíme na směrovku Pinhal da Paz, značenou jako odpočívadlo nebo něco tomu podobného. Nevíme sice, o co se přesně jedná, ale jedeme tam :) Cesta je samozřejmě opět do kopce, jak jinak. Dorazíme k vstupní bráně parku, kde necháme zaparkovaná kola. Je to moc příjemné místo, které nejspíš hojně využívají i místní, jelikož je zde spousta grilů, roštů a stolů s lavičkami.  Zahrada je poměrně rozsáhlá a velmi pěkně upravená. Pro sportovní nadšence vede skrz ní i běžecká trasa s různými stanovišti. Žádné běžce a vlastně ani nikoho jiného jsme ale nepotkali. Jsme tu totiž úplně sami. Projdeme se tedy džunglí stromů, palem a přesliček a vyrážíme vstříc naší poslední zastávce - Ponta Delgada.


Tentokrát jsme ubytování blíže k centru (viz Azores Youth Hostels) než první noc v Ponta, jelikož musíme vrátit kola. Než si je ale Rafael vyzvedne, chceme ještě něco vidět. Chodit pěšky můžeme pak :) Omrkneme pevnost Forte de S. Brás u místního přístavu, odkud také vyplouvají výletní lodě na pozorování velryb. Naleznete tady několik stánků s nabídkou výletů. Na pobřeží je ale dosti větrno, a tak se rozhodujeme, že se před větrem schováme ve vulkanické jeskyni Gruta do Carvao. Místní jeskyně je unikátní v tom, že se nachází přímo pod městem. Kola zamykáme k plotu u vchodu a čekáme cca 30 min. na začátek prohlídky. Nakonec jsme ještě s jedním párem jediní návštěvníci. Prohlídku komentuje sympatická slečna a my jí rozumíme v podstatě jen "vulcanic cave" (druhý pár je na tom stejně). A tak všichni koukáme jak trubky, občas přikyvujeme a přiblble se usmíváme. Nicméně i tak jsou jeskyně zajímavé, jen nejsou příliš rozsáhlé, proto to není úplně program na celé odpoledne. Mrkněte na jejich ofiko stránky pro aktuální info zde.

pevnost Ponta Delgada
vánoční centrum v Ponta
Ubytování Azores Youth Hostels nacházíme bez větších problémů. Opět platíme cca 800,-, ale tentokrát na pokoji není koupelna a na dámských sprchách pro jistotu teplá voda vůbec neteče. Nevadí. Projdeme se Ponta Delgada s vánoční výzdobou, dáme si moc dobrou véču a valíme na kutě, protože letadlo nám letí dost brzy a energii budeme potřebovat na Lisabon a Milán. :)

Co byste neměli v takovém Lisabonu vynechat se dozvíte v tomto článku - TOP Lisabon a okolí

Pokud vám tyto informace pomohly ušetřit trochu času nebo peněz nebo obojího, můžete mě třeba "pozvat na kafe" a přispět tak na provoz Vorvaně :) číslo účtu / QR kód: 1257951017/3030





2 komentáře:

  1. Skvělej článek, hlavně hodně inspirace. Udivila mě ta cena letenek a ráda bych něco takového taky zrealizovala. Díky za tě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. když člověk nelpí na odletu z Prahy a nevadí mu přestupy, tak se s tou cenou dá docela zahýbat :) každopádně jsem ráda, že článek pomohl :)

      Vymazat

Používá technologii služby Blogger.